Odsouzení duše.

    Máte v sobě duši pandořiny skřínky a stáváte se těžce introvertní? To je chyba, která se v dnešní době děje a někteří z ,,nás" začnou mít xenofobii - z důvodů ublížení, strachu nebo odsouzení. Ovšem jednou Vám to všechno dojde, že to není ochranný plášť být sebedestruktivní. Každý jsme pouze člověk, který je ,,pánem" a má své křeslo, které si po zbytek svého života vytváří. Tohle k tomu patří - chraňte svojí čest, nenechte si jí ze sebe vzít a nebojte se svých pocitů, citů a slov. Jestliže jste si všimly, že tohle není jen taková indukce, protože o tuhle se opravu nesnažím - tak můžeme jít dál. Jsem opravdu ani nevím, jestli napsat vytočená, nebo zasažená tím, jak se lidi do sebe navzájem naváží - šikanují a neberou takový jací jsou. Celá duše mi opravdu zvrací, je mi z toho zcela na nic. To se nezmění a každá polovička se s tím musí smířit. Když víme, že to tak je, proč to stále pociťujeme? Proč to bereme jako komplikaci pro náš cit? Je smutné, jak se z velkého extroverta, stane silný introvert. Tím, jaké naše vnitřní já je, nás hodnotí ostatní a to zcela agilním způsobem. Stačí, když o vás slyší a to je přesně oč. Neberte v potaz, to co říkají ostatní, nebo roznáší tichou poštou. Klaďte si, jak se říká ,,Mám asi zajímavý život, a ty nudnej" - No, jak jinak si to vyložit? Spousta lidí nemá zameteno před svým vlastním prahem, ale špiní něčí jiný. To se pak nemůžeme divit v ostych dotyčného. Myslete na svůj dobrý pocit a na sebe samotného uvnitř a jděte s pravdou, ať je jakákoliv ven. Emoce jsou velmi silný cit, který není uzamčený napořád, ale stejně jednou vyjdou ven. To, jestli jsou ostatní ,,bez práce" a musí se něčím zabavit a potěšit sebe samotného, strhnout na sebe veškerou pozornost, ať si tím dělají dobře. To je ukázka, velké stupidnosti. To vy se potřebujete cítit dobře, netajit se před okolím a ono všechno časem přejde. Nic netrvá věčně - ono se to přesídlí. Radši otevřete svojí vlastní bránu i přes ty všechny překážky.
    Když si vzpomenu na sebe, a na ,,odsuzování" které mě potýkalo na základní škole a táhne se semnou i v jednom koutě soukromého života, chce se mi řvát do celého světa, proč?! To je tak zlý. Mohu za to, že se ostatní nemohou smířit s mým ,,já"? Byla jsem hvězdou školy a neřešilo se nic jiného. Kudy jsem prošla, tam mě čekala ta stejná otázka, na kterou jsem se s ostychem dívala a nebyla dost ,,uznatelná" vyjádřit svůj vlastní názor a nandat to těm hlupákům, kteří se na můj úkor bavily. Ano, samozřejmě mě to bolelo. V té situaci jsem poznala, kdo je hodný, kdo je špatný. Od té doby jsem o dost ,,introvertní" a snažím se dávat pozor na to, co komu říkám o mém životě a přítomných situací. Byla jsem maličká holčička, která na sebe nechala kydat špínu, ale teď už vím, že to je to, co ostatní čekaly - nechá si to líbit. To není správné! Je na čase si uvědomit slova, které jsem psala v odstavci výše. Je důležité jak se cítíte vy sami, ostatní vám pocit nezajistí a už vůbec ne váš smysl života. Život je příliš krátký na to, abychom se hledaly a uvažovaly nad tím, jestli žít podle sebe, či podle ostatních. Možná, že vám jednou ty ,,Ohnivé vzpomínky" přijdou fajn - tak jako mě, ale neberu to jako správný směr. Tohle vám tak maximálně nakládá spoustu ran. Pomluvy, urážky - to jsou rány a připouštění si bolesti k srdci, která vás sráží. Ostatní si zvyknout, přestane je vaše ,,čest" bavit a vy můžete žít dál a s pravdou a dobrým pocitem. Hlavní fakt je, přetrpět ty ,,překážky" od ostatních, ale  k tomu je motivace velmi silná, nebo snad ne?
  Nelomte cit, ani svojí duši. Neberte si čáry bolesti od ostatních k srdci, neutíkejte času - taktéž negativa. Nesekejte se na bodě, který vám sebral vše! Žijte s úsměvem a myslete na motivaci vašeho pocitu! Mějte se krásně 💋