Vážení, volám SOS na nebe plné hvězd, kam se dívám každý večer a přeji si jen jedno přání - TEBE. Zřejmé je, že toho mám opravdu dost. Sázím pravdu zde do obsahu, kde vypisuji mojí ,,zlobu". Plus bych jí nejradši řekla, ať někam táhne. Myslím, že bych udělala správnou věc.
Můj mozek říká ,,pojď", a tak tedy píšu... Každý z nás má životní přání / sen, a o něj se snaží. Někteří chtějí být bohatý, krásní, úspěšní - slavní, šťastní, někdo především zdravý. Každý by si měl hlavně chránit svou čest. A já? Vždy jsem chtěla být ta holka, která bude psát a zpívat. Vlastně to uvnitř sebe ještě mám, ale nechávám tomu volný průběh. Nejdu tomu naproti, možná trošku. Teď to není mé vysněné ,,já". Přála bych si získat člověka, který je pro mě - štěstí, vzduch, láska, duch - VŠE. Protože ten by byl mou oporou, a můj směr, kterým bych šla. Když bych měla jeho, měla bych vlastně všechno, co jsem si kdy přála. Měla bych štěstí, cestu, snahu, modré z nebe a lásku. A to je to nejcennější, co člověk může mít. Protože člověk by si měl jít za svým štěstím..a to on pro mě je.
A ačkoli není cesta jednoduchá, tak i přes to všechno chci čelit všemi nástrahami. Sama sebe nepoznávám. Vždy, když cítím, že to nemá cenu, nezvládnu to, či to není životní směr, řeknu - Stop, si závodní lhář. Málo věcí jsou pro mě opravdovou hodnotou, kterou chci vé svém životě. Dost jsem si na tom začala zakládat a uvažovat, co chci přijmout a co do svého života zamítnout. Ze začátku jsem si myslela, že tento člověk je jen nějaká ,,zkouška", a nebo jen ,,zaujmutí". Postupem ubývajících dnů jsem zjistila, že mé srdce i hlava to myslejí vážně a věnují tomu vše, jen abych dokázala zvítězit. Všechen stud, a obavy se snažím hrdě porážet, ikdyž ve mě vždy budou. Naučila jsem se tolik věcí. A to ,,jen" díky tomu, že to chci dokázat.
Samozřejmě, že jsou všude vpité slzy, a často žádám o pomoct nebe plné hvězd a nadějí, ale oni mi asi nenapoví. Jen bych chtěla znát - pravdu. Vědět, jestli to půjde. Ta nejistota mě ničí. Běhá mi v hlavě tolik otázek, myšlenek, špatných scénářů a všeho možného. Ale stále to přebijí ,,naděje", a boj, kterým procházím. Je to nepopsatelný pocit. Bojím se, že o tu osobu přijdu, že se všechno ztratí. Bojím se, bojím... S tímto člověkem se cítím jinak, než sama. Jinak, než s někým. Jsem s ním někým jiným.
Žádné komentáře:
Okomentovat