Každý kdo knihy píše, určitě rád čte a od toho se odvíjí jeho fantazie a nápady pro zajímavé dílo. Nejsem spisovatelka, takže tomu dostatečně nerozumím, ( Ikdyž fantazii mám velkou a psát mě nad srdce baví, proto mám také tenhle blog.), ale jsem čtenář a přeci jen něco dokážu napsat, takže vím, co od knihy čekat a nebýt zklamaná. Tohle jsou ovšem jen mé spekulace. Samozřejmě já amatérská, jak sama říkám ,,psaníčkářka" vím, nebo po svém tuším, jak psát. Dle mě je právě důležité vymyslet poutavý název, který se bude odrážet od první stránky, až po poslední. Kniha, nebo jakýkoliv článek musí být něčím vyjímečný a zajímavý. Zkrátka u kterého si řeknu ,,Wow, to chci číst, toho chci být fanoušek". Jak jsem psala, - je mnoho knih, které nejsou poutavé a snadno skončit již u první rozečtené stránky. Ale je tu právě to, co to ovlivní a to je to, že každého baví číst něco jiného - Romány, detektivky, dobrodružné, - technické, - zeměpisné knihy, pohádky a i životopisy slavných osobností. - Jak jste sami zjistily, psát se dá opravdu o čemkoliv. Od toho se mi nabízí otázka, jestli bych dokázala napsat knihu já, když mám blog a píšu články? To je do mě velmi velký úder, nedokážu odpovědět asi úplně přímo, ale kapkou se o to pokusím. Píšu články, - jak sami víte o čemkoliv, nemám přímé zaměření, ale jestli bych dokázala vymyslet a dát dohromady čáru písmen, tak to se odvíjí od toho, jakou mám fantazii a tvořivost. - A tím jsem si jistá, že jsem ,,snílek", až moc nad žebříček, takže si myslím, že ano. Opravdu jen myslím! Nefandím si natolik, abych napsala na férovku - ANO, DOKÁZALA. Tolik si nevěřím, ale nebylo by od věci a od mého nápadu, že bych mohla zkusit napsat nějaký příběh? Zkrátka, píšu si sama do svého natrhaného sešitu story, kterou bych chtěla zveřejnit až za pekelně, dlouhou dobu - důvod - Nemůžu strávit situaci, a nemůžu dát na veřejnost ,,něco", co je nedokončené a čím momentálně žiji. Vím, že to může padnout do oka, jako pořádná výmluva, a že výmluvy jsou k ničemu, ale tohle je pouhý fakt, kterým nelžu a není to stud, je to pouze čistá pravda, která není dopsaná. Vrátím se k otázce, kterou jsem si podala a musím říct, že každý za svůj život má svou knihu, kterou mu nikdo nemůže vzít. Mám jí já, máte jí vy. Určitě vám to už napovídá, protože je to...? - Kniha života. Pár řádku je v básních, pár v hororu. Je to nejdelší kniha, která může na světě být - náš život. A je jen a jen na nás, jak knihu začneme, jak bude probíhat a jak jí ukončíme. Buď to bude pohádka, která bude sem - tam propletená černotou, nebo to bude elixír pekla, který jen tak neodeženeme a skončí brzy. Samozřejmě ne vždy se to dá ovlivnit, ale při většině ano. Nebojte se, každý problém není černým mrakem napořád. Na co sázíme, cítíme a kam míříme, nikdo z nás nemá tušení, ale je to pouto, které nás svazují.
Vlastně i tento blog, je taková moje kniha. Kniha, která si ukrývá své - názory, nápady, pomoct druhým, ale především vzpomínky - které mě jednou budou vítat.
Co se týče mě a čtení, tak já na něm úplně lpím a konečně se teď dostáváme k tomu, co mě vedlo k názvu ,,Kniha je útěkem od reality." - Ať už čtu, nebo píšu, vždy uteču od reality, nebo spíše problému, který mi skáče v hlavě. Zamířím se na knihu, kterou momentálně žiji a dokážu se do ní plně vžít a žiji ve světě, který je v knize. Každý, kdo je zaujatý knihami, tak musí uznat, že právě kniha dodává energii a od všeho dokáže odbourat. Nejen, že zvyšuje slovní zásobu, větší upovídanost, ale také naše nápady a právě fantazii, těm kteří jí nemají, ale taky těm, kteří jí mají. - Proto by měl číst každý, ať už je to kniha, jako bichle, nebo krátký časopis.
Mou oblíbenou autorkou je slovenská spisovatelka ,,Zuzka Šulajová" (viz. obrázek ) , která mě upoutala tím, jak je mladá a dokáže psát knihy, které se podobají mému předpokladu a tolik krásných písmen a nápadu dokáže do knih dát. Její známa tvorba je ,,Džínsový denník" ( ČJ - Džínový deník ) , ve Slovenském vydání je dílu šest a v překladu do ČJ bohužel zatím jen dva, - nedávno vyšel právě druhý díl, ( Chaos v Hlavě ), na který se teď dívám a nedočkavě se těším na díl třetí. Tuto knihu jsem našla úplnou náhodou, kdy se na Základní škole pořádala ,,Recitační soutěž", na kterou jsem byla vybrána a měla jsem si obstarat poutavý text. Byla jsem v knihovně a chtěla si půjčit nějakou knihu, kterou bych žila a považovala ji za ,,zabitý" čas. Ležel na stole právě ,,Džínový deník", hluboce jsem do něj nakoukla a zaujal mě hned prvním textem. - A přesně to by měla obsahovat každá kniha, která má čtenáře zaujmout. Ale proč mě pojila touha si tuto knihu půjčit? Sama jsem si v tu dobu vedla deník a dělám to do teď, ano přesně - sděluji své myšlenky, pocity, trápení papíru. Proto mě tato kniha zaujala. Hned jsem si ji půjčila a první strana patřila mě na recitační soutěž. Učila se jedna báseň, protože jsem se vžila do slečny, která v knize hrála hlavní roli. Cesta do hlubin patnáctileté duše - Paulína Semoková, které se neříká jinak, než Paula. Tmavohnědé vlasy, které mi sahají až po lopatky. Vlasy a tmavohnědé oči s poměrně dlouhými řasami jsou to jediné, co se mi na mně nepříčí. Nos mi připadá příliš špičatý, rty moc úzké a obočí...jako džungle. Máma tvrdí, že je krásné, a ať se neopovážím si ho vytrhat. Takže kvůli ní vypadám jako Frankenstein. Nejhorší je, že mám uhry, které ne a ne zamaskovat. Myslím, že to o mě zatím postačí. Bolí mě ruka, proto bude pokračovat někdy příště. I tak si připadám, jako idiot, že sděluji své myšlenky papíru. A vůbec - proč se tady popisuji?" - Ukázka z knihy, která pro mě znamená hrozně moc. A ukázka z které jsem recitovala a v soutěži se umístila! Tuto knihu jsem dokázala přečíst za dva dny a to už po několikáté. Když vyšel druhý díl, měla jsem očekávání, že bude nudný, tak jako další díly bývají, ale zklamala jsem sama sebe, protože druhý díl byl naprosto úžasný, a krásně se vyrovnával prvnímu. - Tolik detailů, které je možno si pamatovat z dílu prvního. Zuzku Šulajovou velmi obdivuji, jak do knihy dokáže dát mnoho a pozastavuje se nad detailemi, které mám moc ráda a často si jich všímám. Na Slovensku jsou už všechny díly a já doufám, že k nám do ČR co nejdříve Paula Semoková se svým džínovým deníkem přijde. Tuto knihu bych doporučila opravdu všem a hlavně mladým holkám! Oplatí se a budete překvapeni! A není od věci si brát příklad a vést si svůj vlastní deník. No né?Čtěte, odreagujte se a veďte si deníky! Odpoutejte se od reality právě čtením... A proč nesdělovat myšlenky papíru?
Žádné komentáře:
Okomentovat