první báseň celkově.
Je večer a skládám báseň,
plnou pravd a mých otázek.
O tvém srdci, o tvé lásce,
tohle silný je provázek.
Tvůj pohled utkvel na věky,
nadělal mi paseky.
Nelámu si s tímhle hlavu,
sázím pravdu do obsahu.
Tvá osoba jako Anděl,
udělená v srdci tandem.
Oči plné něžnosti,
v úsměvu však těžkosti.
Slzy vpité do polštáře,
rýmy skládám bez oltáře.
Tvé oči, jak černý třpitavý uhel,
přirovnávám šarm a úděl.
Úsměv jako sluníčko,
které změní všecičko.
Tvé srdce je zlatavé,
spojeností svitavé.
Proč ti tohle vlastně píšu,
skládám báseň o tvém činu.
Když jsem tě poprvé viděla,
okouzlila si mě pohledem, svým úsměvem.
Dokázala jsi mi pomotat hlavu,
jak jsi to udělala, řekneš mi pravdu?
Neříkáš jí ani tak, tohle je tvůj čin, vsázím fakt.
Jsi mé štěstí, jsi můj vzduch,
jsi má cesta, jsi můj duch,
jsi moje vše, a já miluji tě nadevše.
Ikdyž vím, že nejsi má,
v myšlenkách tě stále mám.
Ikdyž vím, že spolu nejsme,
myslím na tebe celým dneškem.
Ikdyž vím, že nejsi ,,best" ( pro mě jsi 😜)
nevzdám se, není to test.
Bojuju až dokonce,
věřím na krok, po kroce.
Překážky padají, a provazy se spojují.
Srdce se poznají - po tají.
Myslím na tebe,
věřím v naděje.
V srdci budeš stále,
nebudeš jen v sále,
Neodejdeš, neodletíš,
Tohle nebyl rým,
tohle byl
)
) Na povrhc vypadáš nevinně,
nádherná s úsměvem bohyně.
Ikdyž vím, že zdání klame,
Žádné komentáře:
Okomentovat