Nevím, vždy jsem byla introvertní, co se týče odvahy k lásce. Zažila jsem jich dá se říci ,,spoustu", ale až teď jsem našla člověka, do kterého jsem se opravdu zamilovala a kterého nosím stále v hlavě, ale především uvnitř mého srdce. Vidím ho stále u mě, ale stud, jestli je v pořádku mi nenahradí ani pocit, že tu je semnou. Právě teď přemýšlím, co asi dělá. Ještě vteřina zbývá, která mi nikdy nevyhasne a otázka často kladená, bude mým řádem. A čím mi ten Anděl vlastně je?
Jsi pro mě zářící, jako hvězda na nebi. Jsi pro mě vyjímečná, jako polární zář. Jsi pro mě přitažlivá, jako magnet. Jsi pro mě kouzelná, jako duha. Jsi mým kyslíkem, který mi dává naději každý den žít.
Jsi pro mě důležitá, jako sníh pro zimu. Jako lógr pro kávu. Jako zpěvačka pro kapelu. Jako slunce na nebi. Jako chládek ve stínu. Jako voda pro vodní nádrž. Jako pocit bezpečí. Jako slib. Jako jít si za svým snem. Jako krok na cestě. Jako písmena v abecedě. Jako ručičky v hodinách. Jako dny v roce. Jako příběh v životě. Jako světlo ve dne a tma v noci. Jako smích, ale i pláč. Jsi naplňující jako srdce lásky. Jsi pro mě čistá a kouzlená, jako Anděl. Jsi pro mě dvojí - dělíš se na Anděla, a Ďábla. Jsi tajemná, jako největší tajemství, ale i tak vším. Jsi pro mě důležitá stejně, jako mé srdce. Jsi mou hloubkou, nekonečnou touhou. Vážím si tě, jako mého života.
Ovšem ani těmito písmeny nedokážu mnoho, a nic tím nezměním. Stojím tu sama a píšu si zkreslené verše. Mohla bych psát do nekonečna, ale jen dvě slova vyjádří všechno - Miluji Tě - v tomto jsou ukryté všechny řádky, všechny touhy, přání a sliby spojené s bojem. Je tam vše. Doufám, že aspoň ty se usmíváš.
Chybíš mi. Víš to! Obě to víme!
Poznamenáno.
Žádné komentáře:
Okomentovat