Věřím Andělům
Věřte i vy! Věřte že možné je všechno! Jen si zatím musíte jít a nepřestat věřit.
Vždy jsem věděla, že se nic nedá vnutit. Ale vždy jsem si také byla jistá tím, že mnohem silnější je bojovat, než se vzdát.
Nezapomeňte, že je mnohem lepší bojovat se slzami, než brečet nad ,,nedodělky."
Vždy jsem věděla, že se nic nedá vnutit. Ale vždy jsem si také byla jistá tím, že mnohem silnější je bojovat, než se vzdát.
Nezapomeňte, že je mnohem lepší bojovat se slzami, než brečet nad ,,nedodělky."
čtvrtek 25. května 2017
Srdce něžnosti mýchané střepem.
Co bych ti tak pověděla těmito v ,,uvozovkách" verši. Kráčím v mysli a napadá mě spousta výčitek, nápadů, a hromadně moc dalších sloganů, z kterých bych dokázala složit refrén.
Hraješ hlavní roli v mé životní story a to znamená, že semnou tvoříš střípky každého dílu. S decentním způsobem bych tento fakt mohla přirovnat k lektvaru lásky s nádechem složitosti. S žertem mohu zmínit, že to zní jako 2 v 1. Bohužel to moc k smíchu není, a tak opět skláním hlavu a pokračuji v dotycích na klávesnici, kde se míjí mé slzy.
Každý si určí svou cestu, kterou uzná za vhodnou a proto se vydá směrem svého snu. Já stála na přechodu a uvažovala nad tím, zda přejít. Srdce vidělo zelenou barvu s pruhem červené. Vykročila jsem, protože jsem viděla cíl. Často se zastavím, protože jsi mým světlem, které se občas zhasne a já nevím, jak na další krok a proto někdy volím variantu jít poslepu. Nepřináší mi slast dělat velkou dámu před tebou, protože nejsem, ale některá strana musí bojovat.
Ukazuji na monitor, kde považuji tyhle slova za velký lék pro mou duši, pro mé srdce - které bije pro tebe. Vidím tě kolem mě jako siluetu a hledám tě za každým rohem - přitom se ptám ,,Kde jsi?" z toho poza rohu slyším tvůj hlas, to jak šeptáš - ,, Tohle nevydržím". Daly jsme si sliby, které nám mají být náplastí, ale přesto nám ta myšlenka nedá spát a ničí nás, že slzy jsou řečmi srdce. Jenomže ty jsi mým kompasem, to značí jeden z mnoha bodů - Nikdy bych nechtěla dovolit, aby tvé oči plakaly. Tak mi neříkej, že jediné co nám už z karet zbylo jsou sázky.
Stále (ne)marně doufám, že osud napsal jiný příběh, a dal nám více času, než tyto zkoušky, které snad nejsou cílem. Jako velký zůstatek tu mám tvou tvář s nadmíru božskýma očima a úsměv, od srdíčka. Ano, chápeš to správně...jsi mou vidinou. S plusem vyryté písmo, jméno na kůži, v srdci a v našem booku.
Směs všech těchto různých otazníků vkládám z mé hlavy sem a osud prosím ,,Ať ta cesta kterou jdu, má cíl lásky". Slzy vpité, srdce rozbité. Hlava na vážkách, to vše v otázkách.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat