Otazník, nebo vykřičník ve vlaku?

  Sedím ve vlaku a hlavou se mi metou myšlenky, které mi vbíjejí psací náladu.
  Vlastně to ze ,,startu" doplním menší vsuvkou. Mám před sebou zdá-li se děsivou cestu. Nejen, že jsem spala dvě hodiny, ale především je tento vlak tááák natřískanej, že jen borci stihli zasednout místo - bez rezervace. A ještě větší borci ,,vegetí" v uličce na svém zavazadlu, tak jako já. Zcela bez trůnu, či jakékoliv pohody a oddychu. Vlastně se to zdá nepříjemné, ale jak minuty plynou, tak to je celkem absurdně bez koutu a je to sranda. Takový trip spojený s šibalský zážitkem není ne škodu, ale na pořádný » Šéf - In - Kožíšek. « Nejsem béčko a proto mě čtyř a půl hodinové posezení v uličce, kručení v žaludku a časné vstávání, kvůli lidem, kteří chodějí jak říkajíc - sem - tam.....nepoškodí, ani nesejme. Je to velmi zvláštní přízeň, ale ne zcela proti srsti - přiznávám, mám ráda zážitky a nové věci. Na stranu druhou mi i tuto ,,atmosféru" zpříjemňuje jeden sexy chlap, který se na mě dívá a usmívá se s flirtem v oku. OKa, úsměv mu opětuji, ale jinak tabu. Pořád se dívá - co má za ,,lubem"?
   Ten cit obcházím a přejdu k té správné trati, která mi vede můj životní směr. Myslím, že to nebude obsahovat žár hvězd, ale spíše debatu o mé kolejnici.
    Mé nádraží obsahuje spousta kolejí, kterými vedou kroky a měla bych si vybrat ten správný. Není v tom žádné losování - jen promyšlení od srdce na  stoprocent a víc..rozhodnutí. Žádné vykřičníkem jízdní řády od ostatních neberu - v tom dříme faleš. Nechci být tímto zlomená a dále nepomocná. Každý by si měl vytvořit svůj jízdní řád, kterým se bude řídit, bez jakéhokoliv spoždění.
  Přemýšlím nad cestou, kudy jsem se momentálně vydala - za velký pakatel citů a kroků. Nemá skluz, má svůj řád. Není to tak snadná cesta, jako ta, kterou jsem vyšla pravou nohou. Je mnooooohem delší, a těžší, než tahle šestihodinová. Jsem sama svým strojvedoucím, který si nechce prchat nadějmi a sluníčkovým počasím okolo. Stejnou šipku to má jen zlehkosti a to spojitost s občasnými obličejmi druhých lidí, nebo doumání nad tím, kam a jak usednout a být elixírem štěstí. Vše je velký mozek, který nepřichází na odpovědi, které si sám určuje aniž bych to dokázala ovládat, jako počítačovou hru - vizi. Někdy vykolejím, ale vlak - čili má duše není zcela tak poškozená, aby nešla za svým cílem, nebo spíš stanicí?...a Víte proč? ( protože ) je to více, než špatně opravená trať - špatný krok, výčitka. A stojí vám vůbec za to, ta negativita? To není odpověď - Vše plyne ve hvězdách, reakce je - ,,Určujeme si to sami." Ano, hvězdy pomáhají. Tím to maximálně doplňují, nakopnou. Nad tímto přemýšlení bych dokázala strávit celý den a to bez jakéhokoli výsledku. 
  Měly bychom své myšlenky a předem vymyšlené činy, ale i ty spontánní střežit a nedopustit zkázu - je - li nám touha přitahována. To je to pravé ořechové - bránit a bránit. Ke konání štěstních kroků, žádnou jízdenku, ani návůdek nepotřebujeme. Tyto ,,city" mají větší obnos - strach, kroky, dobré předtuchy a žádné děsivé scénáře! Kdybych se nad tím měla pozastavit do hloubky, řekla bych - spíše napsala ( :D ) , že to obsahuje odvahu. Strůjce štěstí, které zaplatit penězně nejde...a o to jde! Zaplatit je možno, ale svou odvahou a velkou duševní silou od srdce. To má každý z nás - jsme silnější, než si sami myslíme. Poznáme to brýlemi, kterými se probojujeme s tím ostychem, překážkou, či cestou pekla. Není nutné, ale zbavý nás studu, který si často zavoláme sami - je to křížek, měly bychom si sami sebe vážit. Kašlete na ostych, courání mozkem dopředu, zbytečné obavy - obsah zábran.
  Dělejte věci srdcem, mluvte srdcem a mějte srdce. To je na naší polovičce nejcennější a nejčitelnější. Být neovlivnitelný ma určitě zákon. Každý klíč ke štěstí si nabízíme sami. Věřte dobrému a neproste o špatné svým myslícím ,,já." NIKDY si nenechte uniknout - příležitost, šanci - unikne jako větroplach - nedopusťte!
Páni! Tak půlka cesty za mnou, tak já teď zavřu oči, pustím si písničky a budu se dívat s úsměvem na vše okolo a těšit se na další dny s plnou silou. Páčko!