Věřím Andělům

Věřte i vy! Věřte že možné je všechno! Jen si zatím musíte jít a nepřestat věřit.

Vždy jsem věděla, že se nic nedá vnutit. Ale vždy jsem si také byla jistá tím, že mnohem silnější je bojovat, než se vzdát.

Nezapomeňte, že je mnohem lepší bojovat se slzami, než brečet nad ,,nedodělky."

pondělí 17. dubna 2017

Kolej je cesta, kterou bych chtěla jít. ( 2 )

Mít řidičák ( Řidičský průkaz) se hodí a navíc je to o starost míň, co se týče dopravy, ale na protistranu je to o hlavu, což je v dnešní době více věcí, skutků. Já osobně miluju jízdu vlakem. Když jsem byla ještě maličká holčička s ofinkou a mikádem, přála jsem si být průvodčí v delších trasách. Vlastně nezapírám, že tato touha se mě drží, jako klíště. Stále je to pro mě duha okolností, či vysněné práce. Lákaly mě uniformy - které zvýrazňují ikonu vlaku, ten adrenalin, kde se lítá a rychlík, který jede rychlostí větroplachu, ale velkým základem je dobrá atmosféra s přátelským vystupováním a ochotou - což spousty těch dam, či pánů co prosejí ,,Jízdenky prosím" nemají a to je velká škoda, protože oni jsou základem každého směru kolejí, kudy vlak míří, jsou jak jsem psala opravdu »ikonou.« Dívám se z okna, a kapky padají na kolejnici, kterou projíždím. Všude okolo krajina, spousta duší a k tomu tento článek. Jízda vlakem, či on samotný je zdá-li se mi mým domovem, mým časem. Nediskutuji o autobusech, metrech, či jiných dopravních značkách. První místo má právě každý vagón, kterým mohu projít a zabrat místo. Jak jsem psala, cestuji opravdu od batolete. Kroky obsahují přes 500km i dále - do přesnosti - 6 a půl hodiny, pokud mašinka neodpočívá a nemá spoždění z důvodu velkého množství cestujících, nebo opravy trati,..bo nějaké jiné ,,závady."
  Tato pojízdná věcička má spousta pokynů, jako duše ostatních, která radí, že to není práce - sen, pro mě. Proč? - Tato otázka mě obsahuje, ale určitě ne obohacuje. Určitým způsobem mají ostatní jednodůvodní pravdu - je to riziková práce s velkou odvahou, u které je často nebezpečí. Myslím, že všichni víte - vykolejení - kdy vlaková kola vyjedou z kolejnice, nebo je ,,zábavou" pro ostatní dávat kameny na jisté místo. Vím, vím - ale jaká práce je bezpečná? Další vsuvka - můj táta s babičkou tuto nehodu absolvovali- vlaky jezdili mnohem delší dobu, v létě byla přehřátá cesta, kudy jede a často se stává, že kolej praskne. Je to zážitek spojený s ostychem ject někdy jindy. Velké škubnutí vozem, není také příjemné - to obsahuje velké hrknutí uvnitř nás.  Myslím, že to je obrat na druhou kolej?
Co se mi opravdu na těchto zařízení příčí, tak jsou toalety. Opravdu bych doporučovala nesedat - jsou tak těžce nehygienické - a to v jakémkoliv vlaku. Doplňím to pro mě samotnou humorem - Báječné je, když je každý vagón táááák natřískanej, že se ani na WC nedostanete. Ale stop, koho to zajímá? Pryč ze ,,záchodem"..ááále..NIC!
  Velkým úchvatem je pro mě okolí, pohled z okna - Všechny ty odrazy a především vteřina zachytit krásu, na kterou se těším každičký průjezd.
  Někomu se to zdá nepraktické, špinavé a další capiny, ale já to mám ráda, baví mě to. Vážím si všeho kolem, každého zaměstnání, či práce. Neodsuzuji nikoho. Každá práce je potřebná a něčím naplnitelná. Nikdo by se neměl stydět, protože uživit se je to nejdůležitější společně se zdravím a šťastnotou. A věřte mi, že tímto se neobhajuji, ale jen píšu, jak to v dnešní době je vítané. Uvidím kam mě srdce s postupem mých roků zavede.....

Žádné komentáře:

Okomentovat