Každý má období
smutku, myslím, že všichni vědí o čem mluvím. Myslíte si,že
jste spadli do velké, černé propasti a nevíte jak zpět na
slunečné paprsky. Říkáte, že máte depresi, ale přesto to deprese
není. Je to jen stav, kdy si kladem, jestli to má,či nemá cenu.
Přesně to znám. I
já takové období měla, vlastně ho ještě prožívám. Vztek, nenávist
a záporně děsivé nápady. Jeden velký problém s kterým nevím
co dělat a co nedělat. Všichni proti mě, právě v této chvíli
jsem zjistila, že přítel, kterého jsem považovala za opravdového
přítele, se ke mně náhle z jakéhokoliv důvodu obrátil
zády. Odešel a zavřel za sebou dveře. Zůstala jsem sama ve tmě, ve
strachu co bude dál. Hledala jsem
důvody ,,proč vlastně"? A hledat způsoby? Na žádné
nepřijít, to je strašné, to je smůla. Nemít žádnou podporu a jen
si opět vzpomenout, vždyť jsem na to sama, a mít ruku v dlaních a
cítit stejkáni slziček po tváři a uvnitř sebe cítít velkou
bolest, to je strašně težké. Měla jsem stavy jít se vyřvat. Prostě
se sebrat a jít si někam pořádně zařvat.
Jenomže, najednou, jakoby spadla z nebe hvězda a já si
něco přála, nebo ke mě přišlo štěstí a nějak se
spletlo? Přišel člověk v kterém jsem víru našla. Poznal, že se
trápím, že potřebuji pomoct. Nebojím se říct, že je to
Anděl. Anděl co přišel, aby mě záchránil, né, aby střílel.
No,není to krásný ? Je tu pro mě pořád a proto už se
necítím, tak jako jsem se cítila. Teď už vím, že na to nejsem
sama, ale že tu pro mě někdo je, kdo mi věří, kdo ví, že nemám
vyhráno a že to zase přijde, ale přesto ví, že jsem silná a že
to zvládnu. Obejmout Anděla, který Vám věří a řekne ,,Každý
máme na světě své poslání a ty hledej to svoje" To je to
kouzlo, to je víra, i krásný pocit štěstí. Často slýchat
""Všechno bude dobrý"a ta bouřlivá, stresující
odpověď "jasně, že to bude dobré, protože se to neděje
tobě". Tolikrát jsem si říkala, tolikrát jsem přemýšlela
nad tím, co bych vlastně chtěla, co bych si přála. Různé
věci, které vlastně ani nepotřebuji. Ale největší vzácný dar
mi byl dán, když jsem našla někoho, o koho se mohu opřít, komu
můžu říct opravdu všechno a o kom vím, že tu bude semnou
vždycky, když to budu potřebovat. To je pro mě něco strašně
cenného.
Život je jedna velká hra, a i tohle sem patří.
Deny Renata Gaidry
Žádné komentáře:
Okomentovat