CHARAKTERISTIKA paní prodavačky.

Jako úvod bych to shrnula velmi rychle. V hodině Českého jazyka, jsme dostaly za úkol napsat slohovou práci, při které máme charakterizovat jakéhokoliv člověka, který je nám blízký k srdci, nebo jakýmkoliv způsobem ,,souzený" pro toto psaní. .Charakteristika zachycuje velmi krásné věci. Víte jaké? Například povahové vlastnosti člověka. Při tomhle krásném a jemném tématu si myslím, že bude každý popisovat svojí rodinu, vzor nebo kamarádku. A ačkoliv mým velkým vzorem je Lucie Bílá a Daniela Šinkorová, tak by si mnozí typli, že budu charakterizovat jednu z těchto talentovaných a krásných žen. Ale jste na omylu. Ikdyž se přiznám, že při zadání tohoto tématu jsem si byla hned jistá, že budu popisovat Lucii Bílou, se kterou se moc dobře známe a  také jí obdivuji a nebo také kamarádku s kterou se znám 12.let a přijde mi jako moje sestra, ale jelikož si myslím, že při vybírání charakteristiky záleží i na náladě a pocitech člověka, tak proto si dovoluji charakterizovat jednu paní z obchodu. Možná to někomu přijde nelogické a klade si otázku ,,Vždyť jí vůbec neznáš''? Ano, to je možná pravda. Ale myslím si, že jí trochu znám a vystihnout bych jí přece jen dovedla. Když vidím člověka, vždy si řeknu ,,Ten je sympatický, ten zase ne'', ale né vždy mi to vyjde. Přesně jak se říká, nesuďte lidi podle vzhledu. A právě jak jsem přišla poprvé do obchodu s potravinami, tak jsem viděla za kasou jednu paní prodavačku, která měla plnoštíhlou postavu. Při mém odhadu si myslím, že může měřit tak 165/70cm, má černé vlasy střižené do podkovy s krátkou ofinou, která jí sahá skoro až do očí. Na špičce nosu měla černé brýle na čtení. Musím se přiznat, že se mi strašně líbil a líbí její úsměv. Přijde mi upřímný. Nestydím se říct, že je hezká. Protože opravdu je. Na sobě měla černé džíny, černé tričko. Pochopila jsem, že její oblíbená barva je černá. A nebo ta barva vyjadřuje její životní styl a nálady? Přišla mi strašně smutná a uzavřená do sebe a také mi přišla sociálně slabá. (Nemyslím to zle a nechci ji urazit, to by mi v hloubi srdce mrzelo). Bylo mi jí strašně líto a hlavou mi běhalo strašně moc otázek. Ale právě kvůli mému pohledu mi přišla strašně sympatická a hrozně moc obyčejná. A to se mi na ní strašně zalíbilo.Okouzlila mě svojí jednoduchostí, v které spočívá její osobitost a šarm. Chtěla jsem s ní navázat kontakt a tak jsem jí oslovila. Ona přišla ke mně. Má strašně zajímavou chůzi, přijde mi že chodí jako muž. I se tak trošku chová. Začaly jsme si povídat. Já osobně jsem zvyklá dívat se lidem do očí, když s nimi mluvím, ale u ní jsem nemohla, měla v očích svojí ofinu. Povídaly jsme si strašně dlouho. V životě jsou jen dvě barvy a to bílá, nebo černá. Smích, nebo pláč. Každý se cítíme v životě krásně, a najednou v černé propasti. Cítila jsem, že jsem poznala člověka, který je obyčejný a v téhle době se dokáže bavit slušně, bez sprostých slov a veškerých narážek. Později jsem zjistila, že má krásně tmavé, hnědé oči, až skoro černé. Pod její hebkou kůží, zajímavou chůzí je její srdce. Vím, že je milé, hodné a spravedlivé. Ona jako člověk uvnitř sebe je uzavřená, myslím že je introvert. Ale je strašně milá, spolehlivá, hodná, upřímná, tolerantní.Opravdu je velmi pohodová ženská. Dlouho jsem nepoznala, takhle skvělého, hodného člověka. Myslím, že je Anděl bez křídel. Děkuju, že jsem jí mohla poznat.

 PS: Obrázek značí to, že když člověk vypadá šťastně, uvnitř sám sebe může být roztrhaný a smutný. Nesuďte lidi podle toho, jak vypadají, nebo jak se chovají. Nikdy nevíte, co je příčinnou.


                                                                                                              
                                                                                                        Deny Renata Gaidry