Osud setkání.

   Když vás osud odloučí, může vás svést znovu dohromady? Tak přesně tato věta je kouzlem jedné knihy, která mě donutila vrátit krok zpět právě kvůli tomuto svitu. Nejprv jsem přemýšlela, proč mi před oči chodí poslední dobou takovéhle slova? A pak jsem si řekla, že o tom napíšu. Samozřejmě
otázka je ve mě stále, ale můžu to zakomponovat zde - jako 2v1! 😃
   Nebudu napínat ani mé myšlení, ani vás a vrhnu se přímo. Něco podobného se totiž stalo / děje mě. Nikdy jsem si takovéhle ,,činy" nepřipouštěla, nepřemýšlela nad nimi, ani nedoufala že se mi stanou. A jak se říká - Přijde to, když to nejmíň čekáš a nebo vůbec.
   Znám jednoho člověka téměř celý můj život. Znám ho spíše ,,z pozarohu", abych byla přesnější. Začala jsem ho občas vídat, když jsem byla miminko v kočárku. Poté jsem ho nevídala vůbec. Bum, a v nějakých mých deseti letech osud připravil naše druhé setkání a hned ho také odloučil. O pět let později, tudíž v mých patnácti to zkoušel znovu, ale stále mi to nic neříkalo. Jen malé všimnutí, a zaujmutí. Neřešila jsem, a nenapadlo mě doumat nad tím, že toho člověka vlastně znám. To vím, že mě netrklo absolutně vůbec. O rok později se můj život, mé city, mé srdce obrátilo na stranu právě onu člověka, kterému patří mé vše. Viděla jsem půvab, který znám celý svůj život - bez veškerého dřívějšího ,,všimnutí". Vše se obrátilo na jinou stránku. Osud mi připravil velkou zkoušku, na kterou mě upozorňoval předem, ale koho by to napadlo? Stokrát jsem to chtěla vzdát, ale je to silnější než já.
  Stokrát jsem si řekla, že to jsou iluze, které si přivolávám špatnými scénářmi a nenapadlo mě, že by to mohl být ,,osud setkání". Koho by jo? Až po pláči v kterém jsem se utápěla jsem si uvědomila, že to není jen tak a hledala jsem odpovědi na mé otázky, v kterých jsem se taktéž utápěla. Ujasnila jsem si, že hlavním aktérem je tato situace, která vlastně ani aktérem není. Myšlenka mi nedala spát, a obnovila se mi velkým ,,boom". Vracíme se k sobě, jsme si blízké, a něco nás táhne. Tak to cítím já. Ikdyž je někdy bouřka, vidím tě jako sluneční siuletu. Nechci si namlouva, že tyto tony jsou nějakým hormonem, když vím, že hormon štěstí jsi ty a naše spojka. Vím, že se vše mění a často situace nejdou změnit, ale když oči zavřu, tak se pořád snažím vymyslet něco, čím to změnit. Jak dopadne náš osud?...Odejdeme a znovu se setkáme? Nebo se rozloučíme? Nevěřím, že bychom se odloučily, když jsme se několikrát ,,našly". Jak to vidíš ty?..Jak to vidí osud?