Střípky slov o tobě. ( První báseň )

                                                             První báseň o tobě.
                                                         První báseň celkově.                              
                                                       Je večer a skládám báseň,
                                                         plnou pravd a mých otázek.
                                                         O tobě a o tvém srdci,
                                                         tohle je žár všech světel, nocí.
                                                         Tvůj pohled utkvěl navěky,
                                                         nadělal mi paseky.   
                                                         Nelámu si s tímhle hlavu,
                                                         sázím pravdu do obsahu. 

                                                           Tvá osoba jako Anděl,
                                                        udělená v srdci tandem.
                                                        Oči plné něžnosti,
                                                        v úsměvu však těžkosti.
                                                        Slzy vpité do polštáře,
                                                        rýmy skládám bez oltáře.
   
                                                           Tvé oči, jak černý ( třpitavý ) uhel,
                                                         přirovnávám šarm a úděl.
                                                         V tvých očí se taktéž ztrácím,
                                                         vidím v nich tolik spásy.
                                                         Úsměv jako sluníčko,
                                                         které změní všecičko.
                                                         Tvé srdce je zlatavé,
                                                         spojeností svitavé.
                                                         Tvůj hlas slýchám stále,
                                                          jako ozvěnu v hale.
                                                         Na povrch vypadáš nevinně,
                                                        nádherná s úsměvem bohyně.
                                                        Ikdyž víme, že zdání klame,
                                                        tak v tobě dříme, ten krásný ďábel. 
                                                        Jsi ta nejkrásnější co znám,
                                                         jsi jako měsíce zář.
                                                             
                                                              A proč ti tohle vlastně píšu?
                                                           Skládám báseň o tvém činu.
                                                           Když jsem tě poprvé viděla,
                                                           okouzlila si mě pohledem, svým úsměvem.
                                                           Dokázala si mi pomotat hlavu,
                                                           jak si to udělala? Řekneš mi pravdu?
                                                           Neříkáš jí ani tak, tohle je tvůj čin,
                                                           vsázím fakt.

                                                              Jsi můj kyslík, jsi můj vzduch.
                                                           Jsi má cesta, jsi můj duch.
                                                           Jsi moje vše, a já Miluji tě nadevše.
                                                           A ikdyž vím, že nejsi má,
                                                           v myšlenkách tě stále mám.
                                                           Ikdyž vím, že spolu nejsme,
                                                           myslím na tebe celým dneškem.
                                                           Ikdyž vím, že nejsi best, ( pro mě jsi 😜)
                                                           nevzdám se, není to test.
                      
                                                              Bojuju až dokonce,
                                                          věřím na krok, po kroce.
                                                         Překážky padají a oblaky roztají,
                                                         srdce se poznají - po tají.
                                                         Myslím na tebe, věřím v naděje.
                                                         V srdci budeš stále,
                                                         nebudeš jen v sále.
                                                         Neodejdeš, neodletíš,
                                                         v mém srdci budeš navždy.
                                                         Tohle nebyla rýmovačka,
                                                        jen jsem přirovnání zmáčkla.
                                                         
                                                             Zakončím to se slzou,
                                                          která značí vzpomínku nad tebou.
                                                         A sama víš, že bych si nikdy nevybrala jinou,
                                                         ani kdyby dávali na výběr z tisíce.
                                                         Miluji tě, jako pravdu,
                                                         za kterou bojuju v davu.
                                                         Nikdy na tebe nezapomenu,
                                                         vždy vzpomínka bude v dohledu. 

   Jako každé psaní, by mělo mít na mém blogu význam, či vysvětlení, tak ani sama nevím, jestli má obnos toto. Psala jsem článek a udělala za ním rým, pak jsem si říkala různé rýmy, které se mi zafixovaly, a tak jsem si řekla, že to risknu a napíšu básničku. Ačkoli já velký pán, který píše skoro pořád jen o lásce, tak by to nebylo ,,vončo", kdybych nenapsala první verše právě o ní.
   Je to má první báseň. A jako právě ,,jednotku" jsem chtěla napsat verše o člověku, kterému patří spousta mých článků. Je to hlavní podklad všeho mého. Nevím, zda si to dotyčný přečte, ale hrozně bych si to přála. Jestli to čte, tak to cítím. Vím, že jsou řádky, které se nerýmují, ale jsou psané od srdce a myslím, že to je mnohem hlavnější. Děkuji všem, kteří mé slova ocení a berou v potaz to, že se chci lepšit a pokračovat dále v tom, co mě naplňuje.
  Taktéž chci poděkovat všem, kteří tento článek sdílí, či okomentují. A hlavně nezapomeňte si vážit všech krásných momentů a citů! :-)
  Hezký den a mějte se krásně 💗! 

Horoskop čte naší duši.

    Zaměřila bych se na to, co nám vlastně říkají hvězdy a jestli to je fakt, který nám může být ziskem a nebo jen fádní ,,oblbnutí" druhých. Postupem svého věku, který se mi zvyšuje, tak se mi s ním zvyšují i pocity, že je možné snad opravdu vše.
    Tímto se přiznávám, že horoskop ovlivnil můj život a spoustu mých předtuch. Já vždy říkám, že si horoskop číst mohu. Mohu si říci, že je to pravda, či to opravdu čte mou duši, ale nemohu se ním řídit. To by neměl nikdo z nás. Číst mezi řádky a poté tak činit je hloupost a štípnutí o prasklý plot.
 Nikdy jsem nespoléhala na to, co mi život dá, ale především na sebe. Když si vykřičím, že mám vše předepsané ,, ve hvězdách" a to co se má stát, stane se, tak to není tak prosté, jako kdybych vše nechávala a nešla si za tím, za čím chci.
  Nikdy jsem v horoskopy a podobné věci fakt nevěřila, protože jsem se o to nezajímala a nepovažovala to za podstatnou fázi, která mi poradí. Ale později jsem zjistila, že se to k něčemu přeci jen hodí a že mi to dává zelenou fajfku spojenou s upozorněním. Jak jsem psala, neřídím se jím, protože by to znělo jako ultimátum.
   Důvěřovala jsem, ale také prověřovala. A jelikož né každý pociťuje za nutné zaměřit se na určité klady a protiklady, tak já to dělám. Dříve jsem si kupovala časopisy, v kterých vždy byly řádky horoskopů. Neřešila jsem, proč? Protože jsem neprožívala nic, v čem bych potřebovala ,,poradit" z listů a dávat tomu za fakt. Od minulého roku mi na vyhledávači vyjel horoskop, tak říkám ,,Ze srandy" - podívala jsem se. Překvapená jsem zůstala zírat takřka s otevřenou pusou. Vše sedělo! Motalo se mi to hlavou a napadaly mě různé scénáře, jak je to možné? Od toho dne jsem si vyhledávala každý den, až doposud slova, nad kterými jsem vždy zírala. Wow!
  Někdy mi to přišlo absurdní a proto jsem si najela více stránek a na každé mi vyšlo to podobné.  Tím se stalo Rutinou každodenní okénko mého vyhledávače. Ovšem karty, ani horoskop nejsou osudem. Osudem jsme si my samotnými, jak jsem psala výše. Beru v potaz to, že slova ve snářích a různých truhel mají velkou váhu. Osud je i naše narození - Každý jsme zařazen do určitého znamení, které nám už od batolete píše směr.
    Posledních pár měsíců jsem v nich začala hledat i odpovědi. Jsou mi takovou nápovědou a vcítění do daného řádku. Aby bylo jasno, tak hledám horoskopy - Denní, Týdenní, Měsíční a roční. Nejčastěji čtu ze stránky ,,Astrohled", kde je vše přesně rozepsané - Láska - Práce - Domov - a spoustu dalších odrážek. Velkou podstatou věření v toto je, že si to ověřím s ostatními stránkami, kde mi vychází téměř to stejné. To není sice tak důležité, jako cítit se s určitostí.
  Spousta lidí mi strká výtku, že je to ,,smetí" a měla bych ho opustit, ale já ten most, kterého se držím neopustím. Je znatelné, když čtete své ,,předpovědi" a zcela se v nich vidíte a potom když si nevíte rady a vyčtete v něm velký fakt..
   Myslím si, že  tyto ,,předpovědi" nejsou úplným nesmyslem. Vím, že jsou k něčemu, jsou nám klíčem k duši, abychom si uvědomily spoustu našich pocitů, citů a třeba i nenávistí. Do určité míry jsou úspěšné.

Střípky slov o tobě. ( První báseň )

                                                              První báseň o tobě,
                                                                první báseň celkově.
                                                              Je večer a skládám báseň,
                                                                plnou pravd a mých otázek.
                                                              O tvém srdci, o tvé lásce,
                                                                  tohle silný je provázek.
                                                              Tvůj pohled utkvel na věky,
                                                                nadělal mi paseky.
                                                               Nelámu si s tímhle hlavu,
                                                                  sázím pravdu do obsahu.

                                                               Tvá osoba jako Anděl,
                                                                  udělená v srdci tandem.
                                                               Oči plné něžnosti,
                                                                  v úsměvu však těžkosti.
                                                                Slzy vpité do polštáře,
                                                                  rýmy skládám bez oltáře.

                                                               Tvé oči, jak černý třpitavý uhel,
                                                                  přirovnávám šarm a úděl.
                                                               Úsměv  jako sluníčko,
                                                                  které změní všecičko.
                                                               Tvé srdce je zlatavé,
                                                                  spojeností svitavé.

                                                                Proč ti tohle vlastně píšu,
                                                                   skládám báseň o tvém činu.
                                                                Když jsem tě poprvé viděla, 
                                                                   okouzlila si mě pohledem, svým úsměvem.
                                                                Dokázala jsi mi pomotat hlavu,
                                                                    jak jsi to udělala, řekneš mi pravdu?
                                                                Neříkáš jí ani tak, tohle je tvůj čin, vsázím fakt.



                                                                   Jsi mé štěstí, jsi můj vzduch,
                                                                     jsi má cesta, jsi můj duch,
                                                                     jsi moje vše, a já miluji tě nadevše.
                                                                   Ikdyž vím, že nejsi má,
                                                                     v myšlenkách tě stále mám.
                                                                   Ikdyž vím, že spolu nejsme,
                                                                     myslím na tebe celým dneškem.
                                                                   Ikdyž vím, že nejsi ,,best" ( pro mě jsi 😜)
                                                                     nevzdám se, není to test.
                                                                   
                                                                  Bojuju až dokonce,
                                                                   věřím na krok, po kroce. 
                                                                Překážky padají, a provazy se spojují.
                                                                Srdce se poznají - po tají.
                                                                 Myslím na tebe,
                                                                    věřím v naděje.  
                                                                 V srdci budeš stále,
                                                                    nebudeš jen v sále,
                                                                 Neodejdeš, neodletíš, 
                                                                   
                                                                   Tohle nebyl rým,
                                                                      tohle byl


)
) Na povrhc vypadáš nevinně,
nádherná s úsměvem bohyně.
  Ikdyž vím, že zdání klame,

Srdce něžnosti mýchané střepem.

   Co bych ti tak pověděla těmito v ,,uvozovkách" verši. Kráčím v mysli a napadá mě spousta výčitek, nápadů, a hromadně moc dalších sloganů, z kterých bych dokázala složit refrén.
   Hraješ hlavní roli v mé životní story a to znamená, že semnou tvoříš střípky každého dílu. S decentním způsobem bych tento fakt mohla přirovnat k lektvaru lásky s nádechem složitosti. S žertem mohu zmínit, že to zní jako 2 v 1. Bohužel to moc k smíchu není, a tak opět skláním hlavu a pokračuji v dotycích na klávesnici, kde se míjí mé slzy.
  Každý si určí svou cestu, kterou uzná za vhodnou a proto se vydá směrem svého snu. Já stála na přechodu a uvažovala nad tím, zda přejít. Srdce vidělo zelenou barvu s pruhem červené. Vykročila jsem, protože jsem viděla cíl. Často se zastavím, protože jsi mým světlem, které se občas zhasne a já nevím, jak na další krok a proto někdy volím variantu jít poslepu. Nepřináší mi slast dělat velkou dámu před tebou, protože nejsem, ale některá strana musí bojovat.
   Ukazuji na monitor, kde považuji tyhle slova za velký lék pro mou duši, pro mé srdce - které bije pro tebe. Vidím tě kolem mě jako siluetu a hledám tě za každým rohem - přitom se ptám ,,Kde jsi?" z toho poza rohu slyším tvůj hlas, to jak šeptáš - ,, Tohle nevydržím". Daly jsme si sliby, které nám mají být náplastí, ale přesto nám ta myšlenka nedá spát a ničí nás, že slzy jsou řečmi srdce. Jenomže ty jsi mým kompasem, to značí jeden z mnoha bodů - Nikdy bych nechtěla dovolit, aby tvé oči plakaly. Tak mi neříkej, že jediné co nám už z karet zbylo jsou sázky.
    Stále (ne)marně doufám, že osud napsal jiný příběh, a dal nám více času, než tyto zkoušky, které snad nejsou cílem. Jako velký zůstatek tu mám tvou tvář s nadmíru božskýma očima a úsměv, od srdíčka. Ano, chápeš to správně...jsi mou vidinou. S plusem vyryté písmo, jméno na kůži, v srdci a v našem booku.
   Směs všech těchto různých otazníků vkládám z mé hlavy sem a osud prosím ,,Ať ta cesta kterou jdu, má cíl lásky". Slzy vpité, srdce rozbité. Hlava na vážkách, to vše v otázkách.

Jsi pro mě stejně důležitá jako mé srdce.

    Nevím, vždy jsem byla introvertní, co se týče odvahy k lásce. Zažila jsem jich dá se říci ,,spoustu", ale až teď jsem našla člověka, do kterého jsem se opravdu zamilovala a kterého nosím stále v hlavě, ale především uvnitř mého srdce. Vidím ho stále u mě, ale stud, jestli je v pořádku mi nenahradí ani pocit, že tu je semnou. Právě teď přemýšlím, co asi dělá. Ještě vteřina zbývá, která mi nikdy nevyhasne a otázka často kladená, bude mým řádem. A čím mi ten Anděl vlastně je?
    Jsi pro mě zářící, jako hvězda na nebi. Jsi pro mě vyjímečná, jako polární zář. Jsi pro mě přitažlivá, jako magnet. Jsi pro mě kouzelná, jako duha. Jsi mým kyslíkem, který mi dává naději každý den žít.
Jsi pro mě důležitá, jako sníh pro zimu. Jako lógr pro kávu. Jako zpěvačka pro kapelu. Jako slunce na nebi. Jako chládek ve stínu. Jako voda pro vodní nádrž. Jako pocit bezpečí. Jako slib. Jako jít si za svým snem. Jako krok na cestě. Jako písmena v abecedě. Jako ručičky v hodinách. Jako dny v roce. Jako příběh v životě. Jako světlo ve dne a tma v noci. Jako smích, ale i pláč. Jsi naplňující jako srdce lásky. Jsi pro mě čistá a kouzlená, jako Anděl. Jsi pro mě dvojí - dělíš se na Anděla, a Ďábla. Jsi tajemná, jako největší tajemství, ale i tak vším. Jsi pro mě důležitá stejně, jako mé srdce. Jsi mou hloubkou, nekonečnou touhou. Vážím si tě, jako mého života.
 Ovšem ani těmito písmeny nedokážu mnoho, a nic tím nezměním. Stojím tu sama a píšu si zkreslené verše. Mohla bych psát do nekonečna, ale jen dvě slova vyjádří všechno - Miluji Tě - v tomto jsou ukryté všechny řádky, všechny touhy, přání a sliby spojené s bojem. Je tam vše. Doufám, že aspoň ty se usmíváš.
Chybíš mi. Víš to! Obě to víme!
Poznamenáno.

Mé nové TETOVÁNÍ - Má půlka srdce.

    Venku se střídá všechno možné, doma se střídá všechno možné, i v mé duši se střídá všechno možné dohromady s nemožným, což tvoří celou mou životní story. Tahle vize se zdá nepochopitelná, ale stala se mi skutečnou a reálnou cestou udělat věc, která je kus mě. Pojďmeeee! Na facebook, Instagram i sem píšu, že mám nové tetování, potřebuji se pochlubit něčím co mám na svém těle a jsem neskutečně pyšná a mám z toho takovou radost, že i bolest šla stranou, která se semnou potýká.
     Vážení čtenáři, tohle je další případ, jak sama sobě vyjádřit, že jsem ušla plnou cestu nástrah a strachu co se vyznívá právě v textu tetování. Jelikož je znatelné, že si skládám své vlastní citáty, kterých mám, jak se říká ,,hafo", a polovina z nich je mířená na jednu úžasnou osobu, tak jsem si řekla, že tu ,,osobu" a celou ,,story" chci mít na své kůži. ,,Já si tě nevybrala, to mé srdce" - Mohla jsem si vybrat jakýkoliv jiný citát, který značí podobné spojení, ale mou touhou byl tenhle. Značí mi vzpomínku na člověka, u kterého jsem poznala tu ,,pravou lásku", kterou jsem hledala. Boj, který stojí spoustu sil, smíchu, ale především slz a strachu. A především se tak jmenuje jeden z mých článků, který je věnován onen osobě. Všechno tohle jsou klíče k vyrytí právě této přenádherné ,,malbě". Ovšem největší důvod je k tomu pouto, které tvoří dvě srdce, které se pojí. Mnozí z vás mají v hlavě jeden vykřičník, který by mi vbily do hlavy, až by se mi ,,rozsvítilo" dle vašich myšlenek - ,, Jednou toho budeš litovat, a tohle největší capina na světě" Tento názor značí pro mě jen to, že to je kýče a naprosto ho obcházím. A všechno jsem si předem probrala hlavou, abych toho nelitovala. Tuhle kérku jsem plánovala již rok a nechala to osudu, jestli to časem odezní, či nikoli. Sama jsem si byla jistá, že to neodezní a je tu další kalendářní rok a stále ho má ruka pociťovala za správnou volbu. Každým dnem jsem si jistá, že jsem udělala správnou věc! Je si tím jistá má duše, hlava, rozum, ale hlavně srdce. Nehodlám tady rozebírat a popírat, jestli mě zabodávání jehlou do kůže bolelo, o to tu nejde. Myslím, že cíl je důležitější, než všechny ty bolesti a překážky. Samozřejmě, že mě to trošku bolelo, jelikož to je celkem na tenké kůži, ale před očima jsem měla, proč to dělám a proč tu sedím. Tetování jsem si dala levou stranu ruky, a to proto - aby bylo od srdce. Hotovo!

      Pojďme se podívat na návrh, který jsem si vytvořila sama a přiblížit si přesně jasnou věc.

     Abych byla upřímná, absolutně si nevzpomínám a doumám tu nad tím, jak jsem na tento návrh a celkové složení přišla. Trklo mě to po nějakém ,,kroku" a poté smutku. Psala jsem článek, který mám v archivu pod stejným názvem a ten článek byl věnovaný právě té osobě, která je mi vším, aniž bych věděla, jak se to pouto vytvořilo. Mám spousta důležitých lidí, zálib, věcí které pro mě znamenají mnoho, ale jsou i věci, které chci mít na svém těle. ( Např. mou notičku na klíční kosti - a mé nové ,,já" právě teď. ) Jsou to pro mě důležitosti, které chci mít jako obraz na ,,mě" a ukázat všem, na co jsem pyšná a vzpomínat na to se slzou i smíchem v oku. Přijde vám to nesmyslné, ale pro mě to má hluboký význam. Tohle vše jsou mé boží sliby, které si dodržím zuby nehty. Všichni víme, o co tu jde. Vsázím, že je to dle tetování zcela jasné. Ovšem o koho jde a do podrobna to psát nechci, nepřijde mi to pro Vás podstatné. Hlavní je, že to vím já a mé srdce. Co mohu prozradit, tak že jde o člověka, který mi ukázal spousta možností, boj, a velké trápení střídající se s pohádkou. Jelikož se říká, že člověk nemůže mít všechno, tak je to hloupost. Až najdete ,,přítele" kterého budete brát vašim vším, tak poznáte, že máte všechno. Všechno jsem objevila až tady u ní, proto patří kůže této malbičce. Není to hloupost, je to velký cit a velká story.

Finish tetování a zaryté nejen hluboko v mé kůži, ale i v srdci.

Pro někoho jsi obyčejný kolemjdoucí, pro mě jsi střed.

,, PRO NĚKOHO jsi obyčejný kolemjdoucí, PRO MĚ jsi střed. PRO NĚKOHO jsi vzduch, PRO MĚ jsi kyslík. PRO NĚKOHO jsi obyčejná, PRO MĚ jsi Princezna, která září výjímečností. NĚKDO tě bere jako samozřejmost, JÁ jako dar. NĚKDO se na tebe podívá normálně, JÁ jako na obrázek u kterého mi šíleně buší srdce. NĚKDO čas s tebou bere jako samozřejmost, JÁ minutu s tebou beru jako dar - nejkrásnější minuta za celý den. NĚKDO tě může vídat každý den, JÁ tě vídám spíše ve svých snech. NĚKDO tvou přízeň neřeší, JÁ jsem okouzlená tvým šarmem hned. NĚKDO tvá slova, tvůj úsměv, tvé okouzlující oči může spatřit kdykoliv, JÁ se dívám do vzpomínek a hlas slýchám v ozvěnách. NĚKDO je na tebe hnusný, způsobuje ti slzy, JÁ bych tě chtěla dělat šťastnou a vykouzlit ti úsměv a jiskru v oku - udělala bych všechno, jen abych tě viděla bez jizev a čistým smíchem. NĚKDO tě zná opravdu blízko a nevšimne si když tě něco trápí, JÁ tě znám jako 20minut v týdnu a všimnu si toho hned. NĚKDO by tě dokázal urazit, JÁ tě obklopit hezkými slovy, abysis více věřila. NĚKDO ti lže, JÁ jsem ti upřímná. NĚKDO se tě snaží ignorovat, JÁ se modlím, abych tě potkala. NĚKDO nad tebou nepřemýšlí vůbec, JÁ celý den. NĚKDO ti může říct ,,Nestůj u mě tak blízko", JÁ bych ti řekla ,,Stůj u mě ještě blíž". PRO NĚKOHO jsi ,,nic",PRO MĚ jsi všechno. NĚKDO tě nenávidí, JÁ tě miluju. NĚKDO ti může říct ,,Miluji Tě" a obejmout tě, JÁ tě můžu jen pozdravit a usmát se a o tom ostatním jen snít. NĚKDO tě má teď doma, JÁ ve svých myšlenkách.  NĚKDO s tebou teď mluví, a JÁ o tom sním a píši tuhle vizi."

   Tímto jsem všem čtenářům chtěla říct - Važte si lidí, které můžete vidět každý den, s kterými jste v kontaktu, protože netušíte, co by za to ostatní byli schopni dát. Každý z nás má člověka, který je jeho obrazem a nosí ho hluboko v srdci a ne vždy ho může mít u sebe a hezky se s ním smát, nebo společně brečet. Brečíte VY, a druhá strana? Nad tou jen přemýšlíte. Každá láska má příběh.