Mráček v duši, aneb víkendy pekla.

   

  Ležím zachumlaná v teplých peřinách s čajem a lineckým v ruce a mé prsty se míjí po klávesnici, která je mi dnešním přítelem.
   Vlastně budu soudná a přiznám se, že nevím oč v tomto článku půjde - jednoduše shrnu, že jsem si potřebovala ,,něco" napsat, a když mě nebaví psát jen sobě, tak proč ne vám?
  Venku prší, doma prší, ve světě prší, a v mé duši je pár mráčků, ale věřím, že se nepřetrhnou a nezpůsobí mi kalamitu, ale jednoduše odplynou. VĚŘÍÍÍM! Nač si přivolávat negativitu, když mohu být poměrně v klidném počasí? Ačkoliv to možná nevíte - tušíte, tak z poloviny mého srdce nenávidím víkendy, možná si říkáte, že jsem ,,pošahaná", a ani vám to vlastně neberu. Trefným náznakem může být, že mě je jedno, co si myslí ostatní, a to z jednoho prostého důvodu - Neznají mě a své činy, slova a celý život jedu sama za sebe. To by měl brát v potaz každý z nás. Samozřejmě je skvělé, poslechnout si názor kamarádů, rodiny - někoho blízkého, ale určitě se rozhodovat ze své vlastní hlavy, pocitu.
  Přejdeme k faktu - Víkendy nenávidím, jsou ztrátou mého času. - Zahrabaný a můj oblíbený citát, který vznikl vlastně zcela se soucitem a ve vteřině jsem věděla, že ho zařadím. Proč se tento článek nejmenuje právě takto? To je ona otázka.
  Sobota, Neděle - pro mnohé z vás odpočinkové dny, spojené s ležením v posteli, nějakým tripem, a nebo s mopem v ruce, či studentskou knihou - k tomu je spojka a určitý fakt - víkend by mohl být větší, to máte v hlavě, viďte? 

   Stojím na půlce cesty a vysvětluji si sama sobě, že o víkend vlastně nic nedělám a už vůbec by to ani nešlo, nesouvisí to s mými činy, ani vizemi. Každý víkend je mi hrozbou a odpočítávám, a ,,modlením" se, ať je pondělí - navíc, musím říct, že ty dny celkem rychle utíkají, rychlostí formule jedna. NAŠTĚSTÍ! Zda tohle obsahuje stranu v mém deníku, tak je to opravdu na cenu za odměnu. Haha! Volno, je mi opravdu přítěží, která mi způsobuje nudu a mastný den. Noo, každý máme dny, minuty, hodiny, které nám jsou proti srsti a rádi bychom je vymazaly ze života. Jsou nám zkouškou, a já doufám, že i tato zkouška je mi něčím - vlastně ano, je. Mohu přemýšlet, jak a co. Mohu se těšit na dny. Mohu se učit životem. Vše je k něčemu. 

  Dobrá zpráva je, že to zvládám a čekám už jen pár hodin, které mi způsobují nervozitu, ale těším se na další týden plný nových věcí, činů a úsměvů. 

  Mějte se krásně, mějte se hezky, mějte se s láskou. 💋

Kolej je cesta, kterou bych chtěla jít. ( 2 )

Mít řidičák ( Řidičský průkaz) se hodí a navíc je to o starost míň, co se týče dopravy, ale na protistranu je to o hlavu, což je v dnešní době více věcí, skutků. Já osobně miluju jízdu vlakem. Když jsem byla ještě maličká holčička s ofinkou a mikádem, přála jsem si být průvodčí v delších trasách. Vlastně nezapírám, že tato touha se mě drží, jako klíště. Stále je to pro mě duha okolností, či vysněné práce. Lákaly mě uniformy - které zvýrazňují ikonu vlaku, ten adrenalin, kde se lítá a rychlík, který jede rychlostí větroplachu, ale velkým základem je dobrá atmosféra s přátelským vystupováním a ochotou - což spousty těch dam, či pánů co prosejí ,,Jízdenky prosím" nemají a to je velká škoda, protože oni jsou základem každého směru kolejí, kudy vlak míří, jsou jak jsem psala opravdu »ikonou.« Dívám se z okna, a kapky padají na kolejnici, kterou projíždím. Všude okolo krajina, spousta duší a k tomu tento článek. Jízda vlakem, či on samotný je zdá-li se mi mým domovem, mým časem. Nediskutuji o autobusech, metrech, či jiných dopravních značkách. První místo má právě každý vagón, kterým mohu projít a zabrat místo. Jak jsem psala, cestuji opravdu od batolete. Kroky obsahují přes 500km i dále - do přesnosti - 6 a půl hodiny, pokud mašinka neodpočívá a nemá spoždění z důvodu velkého množství cestujících, nebo opravy trati,..bo nějaké jiné ,,závady."
  Tato pojízdná věcička má spousta pokynů, jako duše ostatních, která radí, že to není práce - sen, pro mě. Proč? - Tato otázka mě obsahuje, ale určitě ne obohacuje. Určitým způsobem mají ostatní jednodůvodní pravdu - je to riziková práce s velkou odvahou, u které je často nebezpečí. Myslím, že všichni víte - vykolejení - kdy vlaková kola vyjedou z kolejnice, nebo je ,,zábavou" pro ostatní dávat kameny na jisté místo. Vím, vím - ale jaká práce je bezpečná? Další vsuvka - můj táta s babičkou tuto nehodu absolvovali- vlaky jezdili mnohem delší dobu, v létě byla přehřátá cesta, kudy jede a často se stává, že kolej praskne. Je to zážitek spojený s ostychem ject někdy jindy. Velké škubnutí vozem, není také příjemné - to obsahuje velké hrknutí uvnitř nás.  Myslím, že to je obrat na druhou kolej?
Co se mi opravdu na těchto zařízení příčí, tak jsou toalety. Opravdu bych doporučovala nesedat - jsou tak těžce nehygienické - a to v jakémkoliv vlaku. Doplňím to pro mě samotnou humorem - Báječné je, když je každý vagón táááák natřískanej, že se ani na WC nedostanete. Ale stop, koho to zajímá? Pryč ze ,,záchodem"..ááále..NIC!
  Velkým úchvatem je pro mě okolí, pohled z okna - Všechny ty odrazy a především vteřina zachytit krásu, na kterou se těším každičký průjezd.
  Někomu se to zdá nepraktické, špinavé a další capiny, ale já to mám ráda, baví mě to. Vážím si všeho kolem, každého zaměstnání, či práce. Neodsuzuji nikoho. Každá práce je potřebná a něčím naplnitelná. Nikdo by se neměl stydět, protože uživit se je to nejdůležitější společně se zdravím a šťastnotou. A věřte mi, že tímto se neobhajuji, ale jen píšu, jak to v dnešní době je vítané. Uvidím kam mě srdce s postupem mých roků zavede.....

Otazník, nebo vykřičník ve vlaku?

  Sedím ve vlaku a hlavou se mi metou myšlenky, které mi vbíjejí psací náladu.
  Vlastně to ze ,,startu" doplním menší vsuvkou. Mám před sebou zdá-li se děsivou cestu. Nejen, že jsem spala dvě hodiny, ale především je tento vlak tááák natřískanej, že jen borci stihli zasednout místo - bez rezervace. A ještě větší borci ,,vegetí" v uličce na svém zavazadlu, tak jako já. Zcela bez trůnu, či jakékoliv pohody a oddychu. Vlastně se to zdá nepříjemné, ale jak minuty plynou, tak to je celkem absurdně bez koutu a je to sranda. Takový trip spojený s šibalský zážitkem není ne škodu, ale na pořádný » Šéf - In - Kožíšek. « Nejsem béčko a proto mě čtyř a půl hodinové posezení v uličce, kručení v žaludku a časné vstávání, kvůli lidem, kteří chodějí jak říkajíc - sem - tam.....nepoškodí, ani nesejme. Je to velmi zvláštní přízeň, ale ne zcela proti srsti - přiznávám, mám ráda zážitky a nové věci. Na stranu druhou mi i tuto ,,atmosféru" zpříjemňuje jeden sexy chlap, který se na mě dívá a usmívá se s flirtem v oku. OKa, úsměv mu opětuji, ale jinak tabu. Pořád se dívá - co má za ,,lubem"?
   Ten cit obcházím a přejdu k té správné trati, která mi vede můj životní směr. Myslím, že to nebude obsahovat žár hvězd, ale spíše debatu o mé kolejnici.
    Mé nádraží obsahuje spousta kolejí, kterými vedou kroky a měla bych si vybrat ten správný. Není v tom žádné losování - jen promyšlení od srdce na  stoprocent a víc..rozhodnutí. Žádné vykřičníkem jízdní řády od ostatních neberu - v tom dříme faleš. Nechci být tímto zlomená a dále nepomocná. Každý by si měl vytvořit svůj jízdní řád, kterým se bude řídit, bez jakéhokoliv spoždění.
  Přemýšlím nad cestou, kudy jsem se momentálně vydala - za velký pakatel citů a kroků. Nemá skluz, má svůj řád. Není to tak snadná cesta, jako ta, kterou jsem vyšla pravou nohou. Je mnooooohem delší, a těžší, než tahle šestihodinová. Jsem sama svým strojvedoucím, který si nechce prchat nadějmi a sluníčkovým počasím okolo. Stejnou šipku to má jen zlehkosti a to spojitost s občasnými obličejmi druhých lidí, nebo doumání nad tím, kam a jak usednout a být elixírem štěstí. Vše je velký mozek, který nepřichází na odpovědi, které si sám určuje aniž bych to dokázala ovládat, jako počítačovou hru - vizi. Někdy vykolejím, ale vlak - čili má duše není zcela tak poškozená, aby nešla za svým cílem, nebo spíš stanicí?...a Víte proč? ( protože ) je to více, než špatně opravená trať - špatný krok, výčitka. A stojí vám vůbec za to, ta negativita? To není odpověď - Vše plyne ve hvězdách, reakce je - ,,Určujeme si to sami." Ano, hvězdy pomáhají. Tím to maximálně doplňují, nakopnou. Nad tímto přemýšlení bych dokázala strávit celý den a to bez jakéhokoli výsledku. 
  Měly bychom své myšlenky a předem vymyšlené činy, ale i ty spontánní střežit a nedopustit zkázu - je - li nám touha přitahována. To je to pravé ořechové - bránit a bránit. Ke konání štěstních kroků, žádnou jízdenku, ani návůdek nepotřebujeme. Tyto ,,city" mají větší obnos - strach, kroky, dobré předtuchy a žádné děsivé scénáře! Kdybych se nad tím měla pozastavit do hloubky, řekla bych - spíše napsala ( :D ) , že to obsahuje odvahu. Strůjce štěstí, které zaplatit penězně nejde...a o to jde! Zaplatit je možno, ale svou odvahou a velkou duševní silou od srdce. To má každý z nás - jsme silnější, než si sami myslíme. Poznáme to brýlemi, kterými se probojujeme s tím ostychem, překážkou, či cestou pekla. Není nutné, ale zbavý nás studu, který si často zavoláme sami - je to křížek, měly bychom si sami sebe vážit. Kašlete na ostych, courání mozkem dopředu, zbytečné obavy - obsah zábran.
  Dělejte věci srdcem, mluvte srdcem a mějte srdce. To je na naší polovičce nejcennější a nejčitelnější. Být neovlivnitelný ma určitě zákon. Každý klíč ke štěstí si nabízíme sami. Věřte dobrému a neproste o špatné svým myslícím ,,já." NIKDY si nenechte uniknout - příležitost, šanci - unikne jako větroplach - nedopusťte!
Páni! Tak půlka cesty za mnou, tak já teď zavřu oči, pustím si písničky a budu se dívat s úsměvem na vše okolo a těšit se na další dny s plnou silou. Páčko!

Přílevy štěstí jsou víc, než více.

    Sklenička červeného vína, kterou jsem myslela že spláchnu žal, ale škrtám tento úsudek a tu rubínovou barvu s plnou chutí popíjím s úsměvem a dobrou myšlenkou. Skleničkou kvrdlám ze strany na stranu a usmívám se, nad přílivem, který mi byl skutečně po dlouhé době přán. Zhřím tu slast uvnitř, jako bych v ní viděla dnešní ,,srdíčkový" den. Vzpomínka ve víně? V tom dobrém, samozřejmě.  Hudba plná tonů, citových vazeb, které mi zvyšují vrátit se pár hodinami zpět. Minulostní hodiny nejsou zase tak špatné na vzpomínání  a vybavování všech ,,scén". Vždyť jsme jenom herci, Vážení. Mohla bych říci, že ,,konečně" tu není stud a - napsala bych pospíchám, ale to není ten správný význam. Takže spíš - kráčím krůčkem po krůčku k naději, která mě momentálně obklopuje mysl a životní šanci. Nevolám žádnou linku bezpečí, která mi je strachem a klepačkou, jak se takzvaně v mém slovníku říká.
    Všechny ty špatné myšlenky, bloumání nad bouřlivými scénáři, či přivolávání smutku, je přitažlivost, pro kterou jsme magnetem. Pokud - zcela jasně - věříme a jsme pozitivní bytůstky, tak jsme pro magnet také přitažlivostí. Mysleme na to dobré a zcela za malý pakatel nám to bude vráceno. Nebo spíše, souzeno.
  Mým mínusem je právě ono, že jsem šíleně pozitivní člověk, který pomáhá druhým, společně s nimi věří, ale uvnitř sama mám šroub s maticí, který mi určuje pro mě samotnou přivolávat si to zlé. Né, schválně! Vysvětlím - situace, na které mi záleží je mi vším, a nějak nemohu věřit, že by se mi dokázalo dařit, je to nemožné. Sama jsem se potvrdila, a zkusila být v tomto ohleduplnější a být ,,čtyřlístkem" a nad mým uvažováním ,,nečekaně" se poštěstilo. DÍKY! VĚŘÍM! K tomu mě vlastně vedly mé kamarádky, s kterými jsme - jedno tělo, jedna duše. Říkají mi ,,Věř" - a já člověk se svojí hlavou nad tím mávla rukou, ale nebýt připravená, dělat věci spontánně je někdy lepší, než být vždy nachystaná s činy, slovy. Myslím, že mě hoodně ovlivňuje ,,horoskop" na kterým jsem vlastně ,,závyslá" čtu si každý měsíc, týden, den - a je to skutečností, která mi napovídá dny dopředu. Vlastně ano, vždy mi horoskop vycházel - i do teď. Tabulky lásky, práce, či zdraví. Poslední dobou špatné zprávy. V mé duši dobré tušení. Srdce se táhne za štěstím, přes veškerou bolest. Jen hlava má přemýšlení a vše píše po zdech. Jou, jou to je oč tu jde, utápět se zbytečnými ránami, které způsobují jizvy.....v duši samozřejmě! Konejme pro naší mysl, naše pocity a celkové vnější ,,já" lepší skutky.   
   Zkusme ovládat mysl dobrými nápady a zvonkem štěstí. Netrapme se, a nepřivolávejme si to špatné k sobě. Každý občas vstoupí do řeky, ale o štěstí bojujme, samo nás nikde nečeká, naše skutky nás k němu přivádí. Buďme opitmistický, protože dobré myšlení, nás drží při šanci.

    A tenhle ,,citátek" mi bere taktéž dech, protože je to neskutečně krásné, a neskutečná pravda spojená s dobrým krokem vpřed! Mějte se krásně, mějte se rádi.💋

Láska je cesta bojem.

 

     Láska, Radost, Smutek, Starosti to vše obsahuje životní terč. Vše si píšeme časem. Život je jeden malý čas, kterým si čerpáme my. Zpívá se o všem možném i nemožném, mluví se o všem možném, i řádky se píšou bez výsměchu. Já ráda píšu o ,,lásce", která je velkým kapsářem. Mohu vlastně říct, že to patří mezi mé ,,top", co má děj a co mě zcela opravdu baví a fantazie skáče z nápadů na nápad. Láska je velká přitažlivost, která spojuje všechny ty pohledy, slovy, úsměvy, to vše vytvoří pouto. Nikdy to nebude posledním výkřikem mody. Spousta lidí si při lásce nasazuje masku. Může to mít spousta důvodů, ale žádný důvod nemůže být tak vážný, aby srdce vysoudilo soud, který by všechny ty emoce rozbil a zůstaly střepy. Vždy padají oba dva dolů, nebo nahoru - spolu! Pokud člověka opravdu milujete, počkáte si na něj, a nevykašlete na něj, jen protože má nějaký problém. Jednou se rozhodnete, tak za to bojujte. Jednou jste to řekly, tak to neodvolejte. Když počkáte, a neprasknete trubičku síly, tak se vám vrátí přílevy štěstí. Bojujte za okamžiky lásky, je to velké souznění. Budete si navzájem zázrakem. Láska k vaší osobě navzájem vás bude hřát, tak jako to hřeje mě. Nevím, zda je snadné, nebo spíše možné psát nějaké eseje, přijde mi to jako silný puls. Dokazujte okamžiky štěstí, úsměvů - krásnými slovy, činy, ale především pravdou a upřímností. Jen tímto můžete prokázat skutečnou podporu, čest vaší osobnosti. Já osobně prahnu, aby situace na povrchu byla snadnější, než jakákoliv záruka pocitů.
 Nevím, jestli to co prožíváme je zločin, ale jestli ano, jsem přesvědčená o tom, že chci být odsouzená, je mi jedno, jestli budu stát za katrem. Může to být obyčejný kurz, kterým se učím, ale na to nevsázím ani jeden krok. Lampy naší cestou jsou poničené, jen blikají poslední nadějí. Kdyby dávaly na výběr z tisíců, jsi ta jediná. Stojím při tobě, a jsem tady s tebou - neměj strach. Každý večer si o tobě nechávám zdát, každé ráno jsi mou první myšlenkou. Každý můj krok jsi ty. Každá myšlenka jsi ty. Tvoje tvář je zář - Tvé oči jsou kouzlo - Tvůj úsměv je sladký cukr. Tohle má vysokou váhu. Píšu tvé jméno stále do mého srdce a to zaseknutí při střetnutí našich očí, to je obloha temná, a všechny ty hvězdy ji rozzáří, tak jako ty. Před rokem jsem nevěděla pořádně kdo jsi, ale teď vím, že jsi mým zázrakem. Vzpomínáš si na naše začátky? Sladký pohledy, slova. Tenkrát jsem nevěděla, že to všechno - ten boj, stojí tolik, ale věděla jsem, že dotoho chi dát všechno a věcí se nemá litovat. Tohle není leda jaká věc, je to ,,šance" víc, než to. Nemají to být jen vlídná slova, má to být cit přenesený na obyčejný papír. Nevím, zda mě mají slzy pálit, ale pře všechny ty stokrát to vzdáme, tak chyby a problémy jsou, ale vím, že je napravíme a vyřešíme, kvůli tobě to chci. Chceš to taky? Nejsi prokletá, jsi zmatená - jsi láska. Přemýšlím, je to naší vinou, nebo je to osudem? Nepomůže žádná terapie, pomůže jen jedno. Proč máme stále nasazenou tu masku? Jsem klidná jednou vizí - není to dostih. Přemýšlím, kudy s tebou jít? Prosím, slib mi, že mi neublížíš. Když jsme spolu, cítím, že jsme v cíli. Není to stupidní? Můžu ti říkat stále, že jsi pro mě víc, víc než...
 Uhm, znáte to? Tak tou podstatou je velká emoce, která vás ovládá a je známo, že je to dobře a velký krok k cíli. Nevzdávejte se lidí, na kterých vám záleží, ať vás to stojí velkou cestu, nebo velkou bolest. Brzy to blaho, nad kterým budete děkovat, že jste přešly nástrahy. Vím, někdy se topíte v depresích a chybí vám smích, ale vrátí se vám. Všichni máme práva, tak se jich nebojte a vyjádřete člověku váš názor, cit a vlastně všechno, co v srdci nosíte.💓

Víra v stranách.

      Jen jeden deníček mě může zahřát a dostat z mého srdce radost, bolest, či mé myšlenky? Nač jich mít víc? Skáču tady nad tím, co by mohla zavést má fantazie do otázek, které by se mohly potýkat právě ve vás vzhledem k mému počtu deníků. Protože opravdu si nevedu jen jeden....
  První deník jsem si začala psát už od malička, ale to byly takové ty dětské poznámky, nad kterýma se dodnes usmívám a říkám si, že je to vlastně strašně fajn mít minulost stále u sebe a dokázat svojí mysl zaměstnat zpátečními kroky, které ne vždy jsou lehké, ale i tak nejsou tabu. Omezením času jsem se papíru nepotřebovala svěřovat - vždyť jsem byla maličká holčička, která měla svatozář a neřešila problémy, které jsou prioritou všech životů. Ovšem to nevyprchalo a ve školních lavicích se mi deníček vrátil a jsem z toho nadšená, díky tomu tady sedím a mačkám písmenka do veřejného sdělení, a vzpomínek. Spousta lidí mě má za ,,nánu", ale kdybyste věděly, jak taková nejsem - zahrajte to do outu, věřte mi. Nechápu dle čeho ,,kolemjdoucí" soudí, někteří jste zaslepení - i já mám srdce a lásku s charakterem, a není to schované pod makeupem, jak si někteří myslí.
  Důležité si je uvědomit, proč si deník psát? Každý z nás si ,,zážitky" pamatuje, ale málokdo si pamatuje každičký den, každičké slovo, stud a výhru! A máme to bingo, to znám, to byl můj cíl. Mým cílem bylo při psaní deníků zaznamenat si každý den, čím byl vyjímečný, co jsem dělala. Druhý důvod byl zcela jasný, bez vážného přesvědčení a to směr napsat na papír jizvu, která se tvoří ve mě - papír má křehkou jizvu. Neříkejte si, že to je z vaši strany pro mě výsměch, protože papír nekouše a už vůbec není deník prohra - on vás nezradí, neprozradí - vždy vyslechne! Nikdy nevyprchá, jako ,,kamarád". Vše to tvoří jen jeden krok - ujasnit si a makat na tom, proč ho píšu a nevynechávat žádný den, či vzpomínku, a absolutní je si v papírku lhát! Tak trochu vlastně ,,fake" přítel, ale uvnitř je zavřený Anděl.
    Deníků se mi shromáždilo doma v poličce opravdu hodně a trošku mě zlobilo, že jsem mýchala vše dohromady. Jelikož se zajímám o spousta věcí, tak mě mrzí, že jsem si to již dříve neroztřídila. Teď vám otevřu to světlo a řeknu vše o mých ,,sešítkách". Než jsem si je začala třídit, měla ( mám ) jsem jich 7. Poslední rok to beru zcela přehledněji a všechny jsem si přetřídila a najednou si jich píšu 7 ( i s tímhle veřejným - takže dohromady i s popsanými jich mám 14, žádný povar - normální počet mých ,,lásek") Ano, opravdu to stíhám - prsty se mi někdy motají a přetáčejí, ale stojí mi za to. Všechny ty deníčky mají děj a vše v nich tvoří čas. Buďme soudní a přiznejme si, že je to praktické😃. Jdeme na to!
    Jak já říkám ,,Vedlejší deníček" - tam si píšu písmenka, které netvoří podrobnosti. Zakládám si, co jsem za den zažila, co mě čeká, co chystám...
     ,,Deník přítomné situace"- Zde nebudu vypisovat přímo. Jde o to, že se zapisuje situace a prožitky, které prožívám s určitým....... - Lepím si zde fotky, píšu rozhovory a vše co s tím souvisí a co k tomu přikládá veliký šmrnc a vzpomínku sobě samotnou.
      ,,Snář" - ( Tak nazývám deník na sny ) Jsem maniak, který se zajímá o tyhle záležitosti. Píšu si každičký sen, který si pamatuji. Jsem schopná i v noci po probuzení si sen napsat, abych ho do rána nezapomněla. Věřím, že nám sny naznačují, na co si dát pozor, či nám dokazují podat pomocnou ruku. Zpětně si je čtu, a vždy jsou série snů, které k sobě pasují, až mě to opravdu překvapuje.
    ,, Truhla Horoskopů" - Jak jsem se zmiňovala v jednom článku, tak mnozí víte, že věřím na předpověď horoskopů a hodně se jim věnuji.  Zadní strana se týká celého roku, měsíce, týdne / shrnutí. Přední strany tvoří právě každý den, který mě čeká. Po celém dnu si horoskop okomentuji, jestli mi to dalo pravdu, nebo naopak. Vychází!
     ,,Deník plný citátů" - K tomu dodám jen to, že si skládám citáty, názvy článku ( Což je také známo ) a zapisuji si to. Každý den jdu s citátem, dle pocitů. ( Citát pro dnešní den - Neusmívám se, protože nevidím tvůj smích. Oči mi nezáří, protože se nemohou odrážet od těch tvých. Co je to s námi?"
   ,, Deník na články" ( Tak to jsou dva -  veřejný / soukromý. ) - Veřejný - je tento můj blog s kterým se dělím s vámi a soukromý - je věnován přípravě na tento. Nic složitého, ne?
    S mým počtem deníků je jeden problém - musím si je opravdu hlídat, protože lidi jsou zvědavý a jelikož to jsou opravdu soukromé deníky, tak soukromé nadevšechno - dělím se s jedním a to s tímhle! Byla jsem ohromena drzostí, že mi na základní škole deník byl ,,ukraden", proč ty uvozovky? A děkuji jedné spolužačce, která ho roznesla po celém městě ( Putoval po školách...atp.) a pak jsem byla terčem dost ostrých slov, dávám jí tímto poklonu! Ano, už ten deník neuvidím, a to pro mě znamenal jeden z top, od ostatních. Děkuji moc.
  Jsem pyšná na to, že vše pečlivě píšu a vypisuji se ze svých pocitů právě ,,papíru" - jednou to pro mě bude velká vzpomínka a nad vším se zasměji se slzami v očích. Protože si uvědomím, že jsem tvořila nekonečné příběhy, nástrahy, boj, blbla a byla vlastně holka, která psala všechny ty jiskry, a bolesti, aby si je jednou přečetla a zavzpomínala. Život v knížce. Přijde vám to fádní? Mě určitě ne. Je to fascinující na zavzpomínáni. Sázím všechno, že ano. Tím nemůžete nic zkazit, ba naopak! Tak pište, pište....💋💋💋