Oči řeknou víc, než slova.

Upoutat vaše oči na tento článek je zcela bez plamenu. Doufám, že lesk a odraz ve vašem oku uvidím až sem a odrazí se to na mém článku a zpět do mého oka. Oči otevíráš, pohled jenom vnímáš. Pojďme vaše oko okouzlit, a zvětšit zorničky.
  Pro začátek je dobré vědět, že oko není srdce. To co vidíme očima, není tak vyjímečné, jako když to vidíme srdcem. Oko nám k tomu sice hodně přidává a dodává divoké pohledy, ale srdce je srdce. Sice co oči nevidí, to srdce necítí, ale i tak jednou ucítí. Na druhou stranu naše oči nejsou vůbec uzamčené, jsou odemčené a mnozí z nás to ani nevědí. ,,Oči prozradí víc, než si my sami myslíme"
  Tolik barev, jako duha. Máte rádi své oči? Každý by měl, je to součástí vašeho kouzla, je to důležitá část Vás. Já jsem modroočko, a v pravém mám hnědý flek. Jsem za něj ráda, protože je to něco vyjímečného, co nemá každý. Vždy jsem si přála mít hnědé oči, jsou pro mě peklem, které je v lásce a velké kráse. Prolínají se leskem a září, jako hvězdy. Zelené oči spojuje krajina přírody. Ovšem nejsou výstižné jen tyto barvy. Můžete mít každé ,,oko" jinak barevné. Je to opravdu neovlivnitelné. Není to sice jako lusknutím prstu, abychom si mohly vybrat barvu očí, ale pokud nejsme spokojeni, nebo chceme jen experimentovat, můžeme zvolit ,,kontaktní čočky". To jsou teprve divoké a pestré barvy, vzory. Ale já sázím na přírodní krásu.
  Tolik odrazů, jako od čistého zrcadla, tak čisté jsou oči dobrých lidí. Jsou to Andělé s kladným srdíčkem. Lháři a špatní lidé mají v oku plameny ohně, jsou to ďáblové s černým srdcem. Ano, všechno tohle jde poznat, jakoby jste to psaly na papír a pod něj se podepsaly vlastní krví. Oči jsou průhledné, ikdyž se ,,to" někdy snažíme maskovat. Prozradí nám - Povahu, Zdravotní stav, lež, ale i lásku. Lež je velmi průhledná, jako jakákoliv folie. Možná se nám to nezdá a snažíme se to ,,zamaskovat", ano v uvozovkách, protože naše gesta očí neuhlídáme a to ani gesta těla. Když máte ,,kukadla" otevřené, vždy pohledy a okolnosti vnímáte. Oči vidí záběry, které si náš mozek zpracuje a ukládá do vzpomínek, které jsou uzamčeny bránou se silným zámkem, od kterého nelze najít klíč. Poté si je se zavřenýma očima promítáme jako film a pokud je to velmi silné, můžou se naše ,,zářící" oči proměnit ve studenou studánku s odrazem bolesti. Všichni tento pocit známe a můžeme dát ruku na naše pravé místo, u kterého jsme strážci, protože je to pravda zaškrtnutá výraznou fajfkou.Víte to, všichni to víme. Obsahují velké emoce a pocity. Štěstím záříme, ale především září oči s úsměvem. Když nás něco dojme, naše oči jsou skleněné a mají na pokraji slz. Ospalost jde také vidět, doplňují je kruhy pod očima. To určitě nikdo z nás nenávidí. Pojďme přejít k vypsání srdíčkových citů.
  Já osobně se přiznám, že jsem nikdy nechápala, proč lidi obdivují oči svých drahých poloviček, ale když jsem se zamilovala, pochopila jsem to a dala bych za to všechno. Oči právě hnědé barvy, do kterých bych se dokázala dívat celý den, jako mnozí z Vás na oblíbený film, či internetovou stránku. Ta jiskra, která vždy proběhne a zaleskne se. Když se oči střetnout, nejde to popsat žádnou větou, žádným slovem, snad jen ,,Bože". Husí kůže, která nám běhá po celém těle. Bojovat za někoho oči, nebo srdce, je velmi těžké, ale vždy se to oplatí. Přeci je škoda se vzdát vysněného ,,daru".
 Oči jsou vzácný dar, který nás obohacuje a dodává kouzlo, se kterým se dá svádět a prozradit mnoho věcí. Proto je vždy lepší se podívat člověku do očí - nic tím nezkazíme. Mrkněte a buďte upřímní, ať se do vašich očí jde dívat s dobrým pocitem a s nepřetvářkou. Je to důležitější, než si myslíte.

Rok tvé duše v mém srdci.

  Sekundy, minuty hodiny, dny, měsíce, čas na hodinách stále plyne dál a do života nám přicházejí nové role, nový lidé. A věřte, že když ,,někoho" znáte jen tak od vidění, že Vám někdy v budoucnu nemůže změnit život. Může! Vkročí Vám do života, aniž by se zeptal, zda smí překročit hráz, či nikoli. Tohle nemá být psané v básních, protože to nepíšu já, ale z mého srdce - ono to řídí a píše to o člověku, kterého znám celý svůj život, jako stín. A již dnes je to rok, co je v mém srdci a co znám její duši. Rok, co už to není jen stín, ale živý barevný obraz. Přesně rok, co se mi tak šíleně rozbušilo srdíčko a spatřila jsem, jak jsem sama nazvala - ,,Ďábla s duší Anděla". Jestli se to zdá nesmyslné, není to tak. Byla to velmi elegantní žena. Celá v černém s černými vlasy a velmi temnýma, hnědýma očima, které si výrazně zvýrazňuje černou linkou pod okem a hnědýma stínama. No, uznejte sami, že to pak není jiný název, než ,,Obraz ďábla." Duše Anděla opravdu. Je velmi milá, naslouchavá, ale někdy má náladu střídavě oblačnou. Její oči prozradí víc, než by chtěla. Její oči jsou odpovědí na všechny mé otázky. Je to moje rybka. Ale ani nevíte, jak jsem šťastná, když vidím, jak se usmívá. Jak říká můj citát ,, Mým slovem a přáním jsem ti vykouzlila úsměv a jiskru v oku. Takže mi mé přání bylo splněné. A ty jsi mi na oplátku vykouzlila úsměv tím svým a tou svou jiskrou. Tim jsme si obě vytvořily štěstí." Šťastnou mě dělá to, když vidím, jak je šťastná ona. Když jí hnědé oči září štěstím a úsměv je tak silný, že se mi dokážou podlomit kolena.
  Od začátku stránky jsem věděla, že je vyjímečná. Opravdu nikdy bych neřekla, že má životní kniha obsahuje kapitolu, kde hrají role dvě ženy, které spolu bojují o srdce. Když tohle vše začalo, chtěla jsem řvát a být slyšet v ozvěnách, ale přijmula jsem to. Je to kapitola, která není psaná v básních. Kapitola, která je jako květ růže. Každý v životě hraje roli, a má i spoluhráče. A nám hvězdy napsaly, že se najdeme, jako když hledáte na mapě hlavní město ČR. Obě jsme bloudily ve tmě, ale osud nás spojil. Padla jiskra? Nová série života a hlavní role hrajeme my dvě. Osud? Kdo ví.
  První díl začal pouhým pozdravem a poté dlouhým pohledem. Věděla jsem, že začal příběh náš, který otevřel bránu, ale především dlouhou cestu a čas. Poznala jsem jí tam, kde pracuje. Bylo to fakt krásný, oboum nám zářily oči a už v tu chvíli jsem věděla, že je to pouto. Pouto, tak pevný! Tolik otáčení, usmívání, náhodného potkávání. Občas se obě spálíme, jako o plamen ohně. Áno, prošly jsme spolu spoustu nástrah, hádek a strach, co bude dál. Byly to dva naprosto rozdílné světy, životy. I tak jsem věděla, že postupem dílů se naše cesty spojí. Vše záleží jenom na čase. Za ten rok jsme se poznaly obě více. Víme, jaké jsme. Víme, že máme společné věci. Víme, že to bude ještě těžké. Ale hlavně víme, že nám na sobě záleží - ikdyž se tak někdy nechováme. Není to zrovna sitcom, ale jsme to my dvě. Bereme se navzájem, jaké jsme. Budu při ní stát, když bude nejhůř. Budu při ní stát VŽDYCKY! Při jakékoliv situaci.
  Život mi změnila určitě hodně. Už jen tím, že odemkla mé srdce a teď se v něm drží. Ale nemám ledové srdce! Pocity jsou zvláštní, ani nevím, jak je popsat.  Nejsou chladné, ale ani sladké. Je v tom zvláštní touha.
  Vím, že tahle žena je pro mě vším. Mé srdce bije pro ní. Je poklad, který jsem našla. Mám spousta cenností, které bych klidně ztratila, ale jen jednu bych nikdy ztratit nechtěla - Ano, jí. Taktéž bych se dokázala vzdát úplně čehokoliv, jen né jí. Patří do mého života, je jeho velkou součástí. Nedokážu si představit, že by mi můj život neobohacovala. Dokázala bych o ní psát spousta krásných slov, které obsahují i tenhle řádek, ale jen ona ví, jak moc je mi vším. Tolik slov pro ní. Jako všechny kapitoly jednou skončí, tak možná skončí i ta naše. Možná se někdy budu ptát, jak se s tou ztrátou smířit mám. Ale vzpomínky si budeme stále pamatovat a promítat, jako krásný film. Tolik krásných vzpomínek za ten rok - Spousta úsměvů, sladkých pohledů, - ,,náhody", čokoláda, trapasy, zpívání, krásné slova, první dotek, první vyjádření, první hádka, vztekání, usmíření, ale hlavně první poznávání, bojování. To s ní jsou ty nejkrásnější momenty. Jsem šťastná za každou minutu, co jí mohu vidět s otevřenýma očima. Tolikrát bych jí chtěla vidět více, ale nevím, kde je. Zavírám oči, a opět jen sním. Jen my dvě víme, nad čím se smát. Jen my dvě víme, jak tohle dokáže být všechno těžké. I přes to někdy černé je škoda to vzdát, byla by to propast. Černá tma, která by mi značila vytrhanou knihu. Ale hlavně obě s vykřičníkem víme, že pravdu známe, ikdyž někdy couváme. Jsme všude kolem sebe. Třeba někdy napíšu, jak tahle knížka skončila, když bude dopsaná, dočtená.
   Jako každý člověk Vás v životě něčím povede, poradí, tak i já to tak mám. Ukázala mi, jaké to je bojovat, vyjádřit svůj vlastní názor, ale hlavně jaké to je - milovat.
   Čas plyne a s ním i mé citáty, které skládám právě o ní. Řekla jsem si, že je sem určitě napíšu

-  Krásné chvíle, sílu, energii, pohlazení pro srdce, ale i pláč, nenahradí nic jiného, než když to všechno objevíme v něčích očích a úsměvu. Protože za tím vším, nás nevede hlava, ale srdce.

-  Má hlava Tě nezvala, že jsi Anděl v lidském těle. Mé srdce s tím souhlasí. 

-  Mým slovem a přáním jsem ti vykouzlila úsměv a jiskru v oku. Takže mi mé přání bylo splněno. A ty jsi mi na oplátku vykouzlila úsměv tím svým a tou svou jiskrou. Tím jsme si obě vytvořily štěstí.

-  Já si tě nevybrala, to mé srdce.

-  Při každém střetnutí našich očí proběhne jiskra a ta způsobí náš úsměv, který darujeme sobě navzájem. A při každém takovém úsměvu jsme si blíž a blíž, a tím se spojují naše srdce,...v jedno.

- Oči hnědé barvy, černé planoucí vlásky, zářící úsměv, šarm, černé oblečení a čistá duše s krásným srdcem. To vše se může jevit jako ďábel, ale stop - je to Anděl.

-  Když jsem Tě poznala, věděla jsem, že jsi výhra. Snažím se, abych byla jednou vítěz.

- Naše srdce se našly už při prvním pohledu z očí do očí. Jen to chtělo čas, aby se obě odemkly.

-  Každou svou slzou ztrácíš úsměv. Nedovol, aby jsi ho jednom ztratila úplně. Kdo by dělal svět krásnější, když né tvůj smích? 

   Poslední slova. Je má láska, je můj vzduch, je mé štěstí, je můj duch, je moje vše. Děkuju, za celý život, který jí znám. Děkuju za rok, co jí mám po svém boku. 
   Važte si lidí, kteří jsou pro Vás Andělé. Je jich opravdu málo. Jsou to cennosti, které jdou lehce ztratit, musíte si je hlídat. Né, vždy je můžete dostat zpátky. Proto si jich važte, víc, než čehokoliv jiného. Mějte se rádi, dokazujte si to stále a stále. Pochvalte se za maličkosti, protože maličkosti dělají úsměv na tváři. Každý z nás to potřebuje slyšet. Nikdy nezapomenu, nikdy toho nebudu litovat. Je půlkou mého srdce. Je má priorita. ROK! ROK! ROK! ROK!
 

Láska je Láska.

   Láska je Láska, když choděj kluci s holkama. Láska je Láska, když choděj kluci s klukama a holky s holkama. Tak tohle přesně se zpívá v písničce ,,Láska je Láska" od zpěvačky Lucky Bílý. Myslím, že tu písničku mnoha z Vás zná.
 Co mě vede dát šipku dál zrovna v tomto tématu? Lásku prožívá každý, ať je to člověk heterosexuální, nebo homosexuální - atp. Všichni jsme stejní.
  Každý z nás touží mít někoho, komu může věřit, bude ho považovat za kamaráda, největší lásku a bude pro něj zkrátka vším. Každý chce zažít - Polibky, Hlazení, Blbnutí, Milování, Romantiku a pugety květin, a trochu té něžnosti.  Všichni chceme rovnici ,,JÁ a TY". Každý chce potkat někoho, za koho by byl schopen dát život, pro koho by dokázal udělat všechno. Čtete to? KAŽDÝ.  Nerozlišujte jestli jsou to Ti a nebo Ti.
  Tohle téma je tak strašně těžké napsat, zkombinovat věci dohromady a přemýšlet nad tím vším. Ale i přesto cítím, že je to téma správné a že se o něm psát má. Není to nic divného, každý z nás se v životě zamiluje.  A může to být i jednou, i víckrát. Může to být do kohokoliv.
  Všichni jste zvyklí na páry heterosexuální, které tvořejí muže a ženu. Ti mají děti, a svojí krásnou rodinu. A když vidíte rodinu, která tvoří ženu a ženu, nebo dva muže, některým to může přijít divné. Vidíte dva mladíky, nebo slečny, které se držejí za ruku a zamilovaně se na sebe dívají a Vy si říkáte ,,To je hnus" Ale proč? Proč sakra? To je otázka, kterou si mohu říkat v mé hlavě stále dokola. Stále si můžu klást otázku ,,Co je špatně, vždyť všichni touží po jednom?" Abych pravdu řekla, je mi z toho do pláče, když si uvědomím, že někteří z Vás ,,takové lidi" odsuzují. Vždyť jsou naprosto normální, jsou stejní jako VY. Ale to je asi zbytečné ,,domlouvat", vysvětlovat to, že není důležité kdo s kým je, ale jak jsou Ti dva spojení. Že mají jeden druhého, a o to přeci jde! Vždyť máme pocity, emoce, city. Důležité je, že mají pouta, a lana, které je spojují. Hlavní je, že mají společné srdce a stojí při sobě a tvoří spolu všechno. Každý v páru je jiný, ale to nevadí, je to normální. Když se hodně zamyslím, tak si myslím a vždy si myslet budu, že se každý může zamilovat do kohokoliv. Ano, to už jsem psala. Myslela jsem tím, že srdce se poznají po tají. Žena má manžela, ale pozná ženu s kterou jí je dobře, hezky. A BUM! Láska. Tolik případů bylo, je a bude! Podle mého se sexualita určit nedá. Teda, samozřejmě, že jste všichni jistí vaši sexuální orientací, ale dle mě jsme všichni stejní, ale nikdy si nenaplánujete, kdy a do koho se zamilujete. Protože láska není program. Láska se nedá koupit. Láska je droga, pro oba! Někdy spadnete do situace, kterou nechápete a city lítají sem a tam. Tohle všechno je skutečné, reálné. Není to náhoda, ta přeci neexistuje. Vždy je to osud. Do života nám přijde člověk, který tam není jen tak. Objeví se z jistého důvodů, aby nám ,,něco" ukázal. Je složité se přijmout, přijmout určitou situaci. Vztah může být složitý, ale je dobré dělat kompromisy. Vždycky jsou dny dobré a špatné. Za lásku se musí bojovat tím pádem musíte projít i tím zlým. Musíte objetovat všechno pro váš vztah, pro vás dva.
   Nejtěžší je zamilovat se do člověka, který má rodinu, nebo je starší, ikdyž dle mě na věku nezáleží. To je věc názorů. Nebo do člověka, kterého si myslíte, že nikdy nedostanete. Hmm, myslím, že je vždy alespoň ,,maličká" šance. Nikdy neříkejte Nikdy. Nezapomínejte, že se srdce poznají po tají. Bojujte za okamžiky lásky, ikdyž si myslíte, že je to konečná a zbytečná cesta. Ne! Zkuste to! Bude Vás to stát mnoho úsilí, mnoho bolesti, ale i krásných pohledů, úsměvů. Vždycky cesta bude dlouhá a pouhá slova jsou jen volná. Vše chce jenom čas, pak se vaše cesta a brána otevře. Udělejte si z toho pohádku, ikdyž projdete hororem. Běžte si za svým štěstím, za tím dotyčným, který je pro Vás vyjímečný.  Růžové brýle a překážky vidíte, ale i tak si myslíte, že je pro Vás vysněný, neskutečně krásný, milý. Nevidíte na dotyčném chybu, a nebo jeho chyby berete a přijdou Vám stejně jemné, krásné, jako on. Protože už se stalo a on si Vás svým úsměvem dostal. A je to tady - začal příběh Váš. Ten letmý dotek, na který nemůžete zapomenout. Je tak strašně vpálený do Vaší kůže.
  Nejtěžší krok v lásce je, když dotyčnému chcete říct, že jste z něj ,,paf". Bojíte se odmítnutí, zklamání, nepěkných slov. Neberte ,,odmítnutí" hned tak vážně. Myslím, že to je vždy jen argument, protože protějšek neví, jak reágovat. Tímto mu hodně pomotáte hlavu a myslím, že se v tom i on zamotá. Vždyť se říká ,,Když tě člověk odmítne, chceš ho ještě víc". Je to tak, alespoň dle mě. ,,Proč jsi tak moc nervozní a proč jsi tak moc zrudl/a, když jsem jenom kamarádk/ka?". Odpověď je lusknutím prstu tady - ,,Pche, to ti asi nejsem lhostejný/á". Vždycky spolu budete mít nějaké to pouto. Ovšem vždy také každý pozná, když Váš protejšek o vás nestojí. Nelamte si tím hlavu, ikdyž je to těžké. V tomhle se určitě vyjadřovat nebudu, protože vím, jak bolavé to může být.
  Když ráno vstanu, myslím na tebe. Když večer usínám myslím na tebe. Každý z nás si večer před spaním říká ,,Jaké by to asi bylo, kdyby....." a už jste ve světě fantazíí. Ale nesněte. Bojujte o to, aby to nebyla noční ,,diskotéka", ale aby to bylo doopravdy. Aby to byla pohádka.Jak už jsem psala cesta bude douhá, ale pokud ,,Vaší" lásku milujete, řekněte jí to, ale hlavně jí to dokažte. Vždy se může stát, že budete mít srdce jedno. Může Vás to stát mnoho hádek. Ale hádky  začnou, hádky skončí. A řekněme si, že taky rádi vidíte, že se vás protějšek vzteká, protože i tak ho milujete. Nejůčinější je úsměv. Já jsem se teď docela zasmála, protože víte, jak to je - Vždy když tě vidím, nemůžu se ubránit úsměvu a culím se od ucha k uchu". Nelžete sami sobě, protože to tak má každý. Běhá Vám opravdu mnoho otazníků, otázek v hlavě co si druhá jemná vločka myslí, když se na sebe díváte, když jste spolu sami. Když se vaše oči střetnou, nemůžete to popsat žádnou větou, žádným komplimentem, protože máte kolem sebe hromadu srdíček, které přibývají a stále přicházejí.
   Korunka na hlavě. To je to, co každý z nás dáva našemu protějšku. Každý by se pro druhého láskou rozdal, a utiskoval ho krásnými slovy. Když odtrhnu jeden otazník v mé hlavě ,,Jak bych popsala já člověka, kterého miluji?". Zkusím to. První pohled na tebe byl něčím vyjímečný. Jsi Anděl, který září. Oči hnědé barvy. Černé, planoucí vlásky. Žáru krasy. Ty tvoje rty. Posílám Ti na ně pusu. Ten nejůpřímnější úsměv, ten kterému vždy propadnu - nejkrásnější. Vždy mě dostane do rozpaků. Vždy padám k tvým nohám. Je to nejůžasnější, když Tě můžu vidět s úsměvem. Když si na tebe vzpomenu, usmívám se. Když tě vidím směju se, a to s tebou. Tvůj charakter, tvoje srdce. Jsi tak hodná, jsi tak sladká. Tvůj pohled stačí, a nevím, co říct. Vždy přeskočí jiskra. Ty naše pohledy z očí do očí. Když jsi v mé blízkosti, cítím se v bezpečí, cítím se nejšťastnější a tak šíleně se mi rozbuší srdíčko a rozklepou kolena, a cítím nervozitu. Nic nepotřebuju, mám tebe, protože ty jsi mé vše. Vše co potřebuju. S tebou cítím lásku a jenom s tebou jsou ty nejůžasnější momenty. A ikdyž se hádáme, provokujeme, vztekáme, škádlíme, děláme ,,nebavky", tak tě miluju. Protože to všechno odchází i přichází. Máme velké pouto, nikdy ho nechci odemknout a rozdělit. NIKDY! Protože jen s tebou se chci smát, ale i prožívat smutek. Chci s tebou projít nástrahama, i bránou štěstí. Chci s tebou tvořit nekonečné příběhy, krásnou pohádku. Jsou to naše dny. Vždy budu o tvou přízeň stát. Přijde mi, jako bys tady někdě byla. Máš kouzlo, které mě okouzlí a odvede od všeho. Tvůj dotek, je stále na mě, stále ho cítím. Ten stisk, ta jemnost, ten cit a ta nervozita. To jsme ze sebe obě cítily. Byl to krásný pocit. Jsi mé tajné přání. Jsi pro mě jediná, jedna z miliardy a dál. Jsi můj život. Jsi moje Princezna vysněná" Ach, celou dobu, co jsem to psala, jsem byla neskutečnej usměváček a dokázala bych její obraz popisovat do nekonečna. A to by měl každý z Vás. Není špatné si sednout a pro Vaší lásku cokoliv napsat. Zkrátka, - neodsuzujte, nevzdávejte se. Bojujte a nebojte se člověku dokázat, že ho Milujete. Svět bez lásky, by byl, jako kafe, bez kávovníku.

ONA a KUS MÉHO SRDCE.

     Mám otazník v hlavě, jak jsem k tomuto tématu došla. Celkem teoreticky  mi v hlavě cinkla rolnička, že s tlukotem srdce v hrudi, které řvalo, ať vyrazím ty pocity. Ale jestli Vám to mám přiblížit s lupou v ruce, tak si vzpomínám, že na Základní škole jsme vždy měly v Českém jazyce psaní slohu v plánu učiva, ale vždy to mělo dělení, funkční styly. Asi bych si měla nasadit masku a dát dlaň na obličej, protože si je zřejmě všechny nepamatuji. Co bych si vybavila? Vždy jsme - Vyprávěly, Popisovaly, Charakterizovaly, Uvažovaly, nebo Líčily. Nebudu psát, který útvar mám nejradši, protože jsem právě zařadila další otazník do mé hlavy. Opravdu nevím. Lhala bych, a měla celé ruce začernalé, a dlouhý nos. Líčení - to je ono, na co se budu soustředit jako ve škole na zkoušení před tabulí. Přivedla mě na to vlastně sestra. Přišla za mnou s otázkou, že mají slohovou práci na téma ,,Líčení", jestli bych jí pomohla. Moc jsem tomu nefandila a určitě nedržela ,,Jedničku" v ruce, protože mě to vyděsilo. Věděla jsem, oč jde, ale nebyla jsem si jistá, jestli něco takového složím. Nebudu tady přehánět, protože jsem uvnitř sebe cítila radost, že je tu něco, co bych mohla napsat, a čím zaujmout. Psaly jsme téma ,,Vana", mohla bych Vám sem ty řádky pak hodit. Samozřejmě o to, tu nejde. Pojďme přetočit list o jednu stránku dál. Řekla jsem si, že bych si také mohla vybrat nějaké téma a líčit, srovnávat dostatky a nedostatky.
  Otevírám víko od lektvaru, elixír mých pocitů. Budu popisovat obraz jedné ženy, který je živý. A jeho čistotu prolíná sem - tam černý uhel, který udělá flek, nebo šmouhu. Tyto dvě věci po čase zmizí a nezůstane ani stín. Tahle ,,Dívčí" stránka bude mít začátek i konec. Bude sepsaná jako román. Tímto uvolňuji všechny mé city, protože vše se musí zkusit, nesmím to v sobě dusit. Všechna slova, věty a pocity vydávám ze sebe, nic není zbytečné. Je to o člověku, který vždy září jako Anděl. Teď bych ji chtěla mít u sebe a vše co tu píšu, jí říct. S tím souvisí i to, že je vše napsané ve hvězdách, které si píšou svojí žlutou, pozlacenou knihu kam nám zapisují osud. Odemkla mi srdce, které bylo střežené a uzamčené, tak nedobytné. Ale ona ho odemkla, bez mého tušení, a schválení. Tímto se mé červené, teplé srdce proměnilo v chladné, a modré. Ani nevím, jestli tohle vše mám proklínat. Když jsem s ní, tak mě hřeje, a srdce vrací zpět svojí barvu a své poslání. Krásná žena, která nosí krásné jméno a ještě krásnější srdíčko. Má příjemný vzhled. Tak příjemný, jako když odhrnete záclonu z okna a vidíte pláž s mořem a krásným okolím, či přírodou.  Vypadá, jako obrázek. Panenka s jemnou tváří, která má hnědé oči. Jsou tak přenádherné a sladké, jako mléčná čokoláda. Opravdu jen ,,jako", protože podívat se do nich je zdarma, nepřiberu, a vnímám pocit štětí, který je spojen s lítáním motýlků v mém břichu, a s podlamováním kolen. Její oči zdokonalují stíny, a černá linka pod okem. Jsou krásnější, a mnohem cennější, než diamanty. Mrzí mě, a na druhou stranu jsem ráda, že své oči neukazuje, jako na přehlídce. Když se do nich podívám vidím nádherný odraz, krásný lesk. Jsou tak na půl zrnka, schované pod ofinou. Černé, planoucí vlásky. Takové nitky krásy, žár krásy. Střih vlasů jí velmi pasuje. To odškrtávám fajfkou. Úsměv, který dokáže mnoho. Zpříjemnit den, rozbrečet mě, ale znovu a znovu okouzlit. Je tak čistý, jako nově vyleštěné zrcadlo. V srdci ho budu mít navěky. Stále ho vidím před sebou. Je elegantní, jako červená růže. Její hlas je velmi tenký, roztomilý. Často špatně intonovaný. Právě to se mi strašně líbí. Střídá ho nízká a vysoká vlna. Mohla bych ho poslouchat celý den. Je velmi zajímavý, a hned mě zaujal. Stále si ho přehrávám, stále ho slyším.
   Pravítko mi nestačí, metr jo. Není vysoká. Její výška může být 175cm. Postavu má velmi přitažlivou. Každá jiná žena v jejím věku by jí mohla závidět a prosit na kolenou. Svojí postavu zdobí vůbec né vyzývavým oblečením, spíše naopak.  Na svém těle nosí volnější džíny, které doplňuje páskem. Tím pádem nemá vytvarované nohy, jako v uplých džínách. Volnější džíny jí velmi sluší. Lusknutím prstu k těmto džínám pasuje obyčejné, černé tričko. Její oblíbená barva je bez váhání černá. Napadla mě vsuvka - máme obě v žebříčku na prvním místě oblíbenou barvu černou. Na své levé ruce nosí hodinky. Přijde mi, jako spíše sportovní typ. Ovšem ano, jde to k ní více. Abych pravdu řekla, nedokážu si představit, že bych na jejím těle viděla pastelové, jasné barvy. V černé vypadá elegantně a tahle kombinace společně s černými vlasy a tmavě hnědýma očima je jako sen, jako světlo. Její chůze mi přijde spíše mužská, ale tak neodolatelná!
    Nemám klíč, abych ji odemkla a posoudila zevnitř. Znám z ní jen půl. Znám jen kousek hesla. Přijde mi jako hodně chápavý člověk, který by se pro ostatní rozdal a udělal cokoliv. Je velmi pracovitá, milá, hodná a i sem - tam uvztekaná. Některý kalendářní den mi přijde hrozně smutná, unavená. Není nic vyčerpavajícího, než když vidíte člověka na kterém Vám záleží, jak se utápí. Jak mu není dobře... Vždy, když se mě chce na něco zeptat, je hrozně stydlivá a u toho se tak nevinně usmívá. Když je otázka z mé strany, nepotřebuji odpověď. Prozradí to její oči, úsměv a celkový pohled.
    Její věk tvoří pouze dvě ,,hloupá" čísla. Když se nad tím zamyslím, tak se i zasměji. Obě čísla jsou nízká. Když se spojí je to pouze opět číslovka.
   Máme vzpomínky, které si promítám jako romantický film, který je občas spojen s hororem. Když jsi se mě dotkla. Měla jsi ruku spletenou v té mé. Cítila jsem se jako v nebi, mezi hvězdami. Stisk její ruky je neobyčejný. Cítím průvan za mými zády, který způsobila svým šarmem. Otočím se a ona opět září. Ona ví, co pro me znamená, tak proč se mi tak červená?    

  ,, Poslední věty, poslední vize. Ona je můj čas, na který jsem čekala. Ona je ta, kterou jsem celou dobu hledala s mapou v ruce. Teď už si nenechám uniknout čas, ani nedovolím, aby ručička na hodinách byla rychlejší, než já. Říkám strachu sbohem. Bojuji za okamžiky lásky a nebojím se slov, ani skutků. Tvé jméno mám a budu mít navždycky v srdci. Tohle vše, má mysl skrývala. Elixír opět zavírám. Uzamčen. "

 ( Líčení a Charakteristika )