Občas nevím, jak popsat své pocity a jak se vyznat v mých emocích. Připadám si jako nějaký ,,lektvar pokušení", který má stejně jen jeden pojem, cit a touhu. Ztracená bloudím v mých myšlenkách a hledám bod, nad kterým se vlastně pozastavuji, a PROČ. Ikdybych byla kouzelná a spojená magií, tak neposlechnu myšlenky, ale signály mého srdce. Jak jsem psala - Nejhorší rozhodnutí je mezi tím, co si myslí mozek a co cítí srdce. Nač jsou tyhle dvě silné spojky proti sobě? Mají sice jednu společnou vazbu, a tou je ,, pochopení". Chápe mozek, chápe srdce. Ačkoliv se každý snaží, aby vyhrál mozek se svými inteligentními zkušenostmi, či rozhodnutími, tak stejně zvítězí srdce se silnými pocity a s často skleněnýma očima. Není to bizarní, protože každý z nás touží jít si za tím čím chce, ale z druhé strany je strašák jménem ,,mozek", který má hned hotovo s větami a vyjádřením jemu samotnému. Poslouchejte své S R D C E.... protože ono stejně odbourá všechen stud, a samoten mozek, a zvítězí nad tím. ❤
Věřím Andělům
Věřte i vy! Věřte že možné je všechno! Jen si zatím musíte jít a nepřestat věřit.
Vždy jsem věděla, že se nic nedá vnutit. Ale vždy jsem si také byla jistá tím, že mnohem silnější je bojovat, než se vzdát.
Nezapomeňte, že je mnohem lepší bojovat se slzami, než brečet nad ,,nedodělky."
Vždy jsem věděla, že se nic nedá vnutit. Ale vždy jsem si také byla jistá tím, že mnohem silnější je bojovat, než se vzdát.
Nezapomeňte, že je mnohem lepší bojovat se slzami, než brečet nad ,,nedodělky."
sobota 14. října 2017
neděle 8. října 2017
Život je kniha plná stran.
Prochazíme cestami,
kde je slunce prioritou představy.
Ovšem také všichni víme ,
bez bouřky to necítíme.
Ikdyž je to občas těžké,
bez slz by to bylo lehké.
A jak znovu všichni víme,
život bez boje neprocítíme.
kde je slunce prioritou představy.
Ovšem také všichni víme ,
bez bouřky to necítíme.
Ikdyž je to občas těžké,
bez slz by to bylo lehké.
A jak znovu všichni víme,
život bez boje neprocítíme.
Za všechno my prosíme,
chceme být blíž u cíle.
O tomhle to není,
je to o vzájemném pochopení.
O boji, a o zisku,
nebojme se bez risku.
chceme být blíž u cíle.
O tomhle to není,
je to o vzájemném pochopení.
O boji, a o zisku,
nebojme se bez risku.
Také je to o lásce,
která leží v otázce.
Ona je ten krásný dar,
pokud na ní září měsíce žár.
Chápej sebe, chápej druhé,
jen tak chápat budou tebe.
Neodsuzuj nikoho,
pomáhej všem okolo.
Všechno se nám vrátí,
řiď se světlem svatým.
Nebojme se našich dnů,
je to kniha plná snů.
stresy, různé představy.
která leží v otázce.
Ona je ten krásný dar,
pokud na ní září měsíce žár.
Chápej sebe, chápej druhé,
jen tak chápat budou tebe.
Neodsuzuj nikoho,
pomáhej všem okolo.
Všechno se nám vrátí,
řiď se světlem svatým.
Nebojme se našich dnů,
je to kniha plná snů.
Zklamanost nás všechny bolí,
poté nás to slzy stojí.
Ikdyž pořád doufáme,
bez výhry to nevzdáme.
Co nám osud připravil,poté nás to slzy stojí.
Ikdyž pořád doufáme,
bez výhry to nevzdáme.
stresy, různé představy.
Bojujeme, snažíme se,
chápeme, i bojíme se,
tvoříme i měníme,
životem my chodíme.
Vyhráváme, prohráváme,
ani tak to nevzdáváme.
Počkej si na správný čas,
ono všechno přijde včas.
Přemýšlela jsem, jak to sepsat, jak to složit. Jen nad jedním jsem nepřemýšlela, a to je to, že všechno co jsem napsala, tak jsem pochopila, jak věci cítím, a vnímám,
Mějte se rádi, mějte druhé rádi. Važte si sebe, i druhých. Bojujte za všechno, co pro vás znamená neskutečně moc. Nedělejte chybu, aby jste věci odkládaly, protože nevíte, kdy o ně můžete přijít... Osud je v nás, ne v něm.
pondělí 2. října 2017
Co to vlastně znamená ,,Přát si?".
,,Přeji si...", ze vzteklosti jsem křičela, co vše bych potřebovala, aniž bych si uvědomila, jak cenné slovo to je. Mnozí z nás tyto slova říkají, a zcela jsou si jistí, že to znamená ,,něco chtít"...ovšem, že ano, ale se zamyšlením, jak moc to potřebuji, a jak moc silný tento chtíč je.
Z mého pohledu jsem si vždy ,,přála" úplné nesmysly, které jsem považovala za ,,velkou váhu", a pro mě potřebný bod k životu. Nepobírala jsem, že chci ,,capiny". Myslela jsem si, výhradně jsem si byla jistá, že tyto záležitosti potřebuji k tomu, abych přežila, abych to měla, protože v dnešní době by ,,nedostatek" šel do fádních výtek. Nemít to, co všichni považují za nutné? - Výborný mobilní telefon, spousta peněz, velký barák, moderní modu, aneb báječný outfit, a ,,sprostou" pověst holky s cigaretou v puse a mini sukní. Kdyby to šlo, tak zmáčknu delete, a tyhle tužby druhých smažu takřka z databáze.
Vlastně dumám nad tím, jak přesně vyjádřit mé myšlení a zarýsované slova v paměti. Nenacházím slova, ani nápad, jak to zformulovat. Vyjmula jsem všechnu bolest, kterou jsem vnesla nahoru hvězdám. Jednoho dne jsem byla už nějakým způsobem ,,zoufalá". Jako každý večer se dívám na nebe, kde jsou skoro každým dnem hvězdy, tak jsem nevynechala ani ,,tento" den. Mé oči byly ve chvilku skleněné, protože na ně dolehla bolest od srdce, která mě tak neskutečně tlačila, že jsem jen cítila, jak mi stékají slzy po tváři a já si klekla a tak hrozně prosila, aby se mi splnilo to, co bych chtěla. To, za co bojuji celý rok a tři čtvrtě. Kvůli čemu se trápím, kvůli čemu se směji. Myslela jsem si, že jsem neviditelná, ale to není nikdo z nás, protože jsem se snažila v ten moment, kdy jsem viděla záře na nebi vyčkat na hvězdu, která mi svítí blíž a blíž. Zamyslela jsem se, a přemýšlela nad všemi klady i zápory. Možná marně, možná ne. Když si položím otázku, zda je mi tato věc k prospěchu, nebo je to jen bizarní dychtění, jako spousta věcí, které jsem dříve považovala za důležité, tak jsem si jistá, že odpověď je jasná. Je to má chtivost, kterou považuji pro můj život jako důležitý bod. Zavřela jsem oči, a snažila se vnímat energii, kterou potřebuji, abych ,,přání" mohla cítit srdcem a dokázat sama sobě, že to má pro mě opravdu velkou smyslnost, kterou pro život potřebuji. Z čeho se mohu učit, za co bojovat, za kým stát a proč tu být. Mým předpokladem byl cit pro ,,víru", a jen s tou toho dokážeme mnoho.
Vyprosila jsem si spoustu věcí, ale pochopila jsem, že tyto věci nepotřebuji a nedodávají mi úsměv na rtech. Je to jen chvilková radost, která časem odezní a já budu požadovat něco jiného, dalšího co si ,,vydupu". To, co si mohu opravdu přát je hvězda, která každému z nás svítí a čeká na správný čas, kdo z nás jí vyvolá, pro opravdovou potřebu. Pochopila jsem, že ostatní ,,koniny" nepotřebuji, protože nemám to nejdůležitější. Nemám u sebe to, co za mohu plakat, smát se, bojovat a pro co žít.
Protože když vám někdo vleze do srdce, tak vám vzal ,,cit", a celou tu hvězdičku.
Z mého pohledu jsem si vždy ,,přála" úplné nesmysly, které jsem považovala za ,,velkou váhu", a pro mě potřebný bod k životu. Nepobírala jsem, že chci ,,capiny". Myslela jsem si, výhradně jsem si byla jistá, že tyto záležitosti potřebuji k tomu, abych přežila, abych to měla, protože v dnešní době by ,,nedostatek" šel do fádních výtek. Nemít to, co všichni považují za nutné? - Výborný mobilní telefon, spousta peněz, velký barák, moderní modu, aneb báječný outfit, a ,,sprostou" pověst holky s cigaretou v puse a mini sukní. Kdyby to šlo, tak zmáčknu delete, a tyhle tužby druhých smažu takřka z databáze.
Vlastně dumám nad tím, jak přesně vyjádřit mé myšlení a zarýsované slova v paměti. Nenacházím slova, ani nápad, jak to zformulovat. Vyjmula jsem všechnu bolest, kterou jsem vnesla nahoru hvězdám. Jednoho dne jsem byla už nějakým způsobem ,,zoufalá". Jako každý večer se dívám na nebe, kde jsou skoro každým dnem hvězdy, tak jsem nevynechala ani ,,tento" den. Mé oči byly ve chvilku skleněné, protože na ně dolehla bolest od srdce, která mě tak neskutečně tlačila, že jsem jen cítila, jak mi stékají slzy po tváři a já si klekla a tak hrozně prosila, aby se mi splnilo to, co bych chtěla. To, za co bojuji celý rok a tři čtvrtě. Kvůli čemu se trápím, kvůli čemu se směji. Myslela jsem si, že jsem neviditelná, ale to není nikdo z nás, protože jsem se snažila v ten moment, kdy jsem viděla záře na nebi vyčkat na hvězdu, která mi svítí blíž a blíž. Zamyslela jsem se, a přemýšlela nad všemi klady i zápory. Možná marně, možná ne. Když si položím otázku, zda je mi tato věc k prospěchu, nebo je to jen bizarní dychtění, jako spousta věcí, které jsem dříve považovala za důležité, tak jsem si jistá, že odpověď je jasná. Je to má chtivost, kterou považuji pro můj život jako důležitý bod. Zavřela jsem oči, a snažila se vnímat energii, kterou potřebuji, abych ,,přání" mohla cítit srdcem a dokázat sama sobě, že to má pro mě opravdu velkou smyslnost, kterou pro život potřebuji. Z čeho se mohu učit, za co bojovat, za kým stát a proč tu být. Mým předpokladem byl cit pro ,,víru", a jen s tou toho dokážeme mnoho.
Vyprosila jsem si spoustu věcí, ale pochopila jsem, že tyto věci nepotřebuji a nedodávají mi úsměv na rtech. Je to jen chvilková radost, která časem odezní a já budu požadovat něco jiného, dalšího co si ,,vydupu". To, co si mohu opravdu přát je hvězda, která každému z nás svítí a čeká na správný čas, kdo z nás jí vyvolá, pro opravdovou potřebu. Pochopila jsem, že ostatní ,,koniny" nepotřebuji, protože nemám to nejdůležitější. Nemám u sebe to, co za mohu plakat, smát se, bojovat a pro co žít.
Protože když vám někdo vleze do srdce, tak vám vzal ,,cit", a celou tu hvězdičku.
Ani nevím, zda toto psaní je k pochopení. Seděla jsem, a přemýšlela nad tím, jakou hodnotu má slovo ,,přát si". Pro každého jinou. Jen málokdo pochopí, co to slovo opravdu znamená...
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)