Přijde mi, že začaly dny, které jsou špatný. Nějak stojím na rozcestí, nebo to jen nepobírám. V mojí knize se obracejí listy, z pohádky, na nějakou špatnou story. Jsem velká holka a vím, že všechno může být dobrý. Ale nějak se tím nechci uklidňovat, protože je to vždy jen věta, která se říká. Samozřejmě, že nemůže být každý den peklo, ale ani ráj. Jsou věci, které nepochopíte, dokud se o ně sami nepřesvědčíte. Mám zmatenou hlavu, mám strach a starost. Ale nejsem ďábel vina není na ničí straně, jsem obyčejná holka, která by chtěla pouze vysvětelní. Tohle není čisté. Je to strana, která se obrací sem a tam. Nepotřebuju nic víc, jenom pravdu. Je to příběh, je to stín. Vše má svůj důvod.
Vlastně se ve všem můžeme vyznat. Pouhým vysvětlením, činem. Ale co z toho? Strach, že to může skončit ještě hůře, to ovládá. Jsem spoutaná nápady, které mají rychlou odpověď. Vyber si správně, ale hlavně neubliž sobě, ani druhému.
Jak hádka s člověkem dokáže zamotat hlavu. Ale hlavně naplnit oči slzami, a hlavu starostmi. Ten pocit, který cítím uvnitř sebe. Nejen vztek, ale i spousta dalších emocí. Chci upřímnost, ale někdy je složité chtít upřímnost od někoho, kdo sám situaci nechápe. Ale s tímhle se dá přeci počítat. Hádky přicházejí, hádky odcházejí. A my to přežijeme, snad. Jen to bohužel pořebuji strávit. Někdy je potřeba z člověka vyrazit pocity, chytit ho a říct mu ,,Neboj se". Hodně lidí tohle potřebuje slyšet. Občas to člověk přehání, bojí se. V životě se věci nedějou, jen tak. Nic není náhoda. Otevřete oči.
Závěr? Nechám tomu čas. I přes to, že mi to bude dál motat hlavu. Ale někdy čas vyřeší celkem hodně.
Žádné komentáře:
Okomentovat