,,Máme strach něco udělat, ale ještě větší strach z toho, že to nikdy neuděláme."

Úzkost, Neklid, Nervozita, Chvění, Zrychlené dýchání, a Tlukot srdce. Znáte to? Tak to je přesně v nás. To je pocit, když máme strach. Jsme v rozpacích. Myslím, že by bylo dobré si říct, co to takový strach je. Vy všichni to určitě víte, protože to zažíváme každý. Nemusíme se stydět, všichni jsme stejní, až jsme rozdílní. Strach je emoc, která v nás bouří při nějaké reakci, přípravě, či nebezpečí. Strach je maska, tak jí sundejte. 
  Chtěli byste sami sobě, ale hlavně strachu vládnout, ale nejde to zvládnout? Cítíte se jako ta slečna v hrnku čaje? Nejradši byste zahodily ty černé stíny, které jsou za Vámi? Ale strach Vám stále a stále šeptá ,,Jsem ten, který ti to nedovolí". Ach, jak já Vás chápu. Ale dá se to zvládnout. Jak říká jeden citát ,, Dělejte to, z čeho máte strach. A dělejte to opakovaně. To je nejrychlejší a nejjistější způsob, jak strach porazit". Ten pocit, když strach porazíte. To je, jako bychom chodily po nebi, po oblacích. Taková radost, šílenství, úsměv, pocit výhry. Život je na nás. Udělejte si z něj pohádku, určete si svůj cíl. Strach je součástí hry, ale hlavně života, není to žádný bonus.
  Co myslíte, že značí můj citát ,,Máme strach něco udělat, ale ještě větší strach z toho, že to neuděláme". Bojíte se, že uděláte hřích? I já se bojím. Zrovna dnes mám před sebou strach, a ta maska nejde sundat. Čas neutíká, čas se blíží. Cítím se uzavřená, omotaná kolem prstu druhým člověkem. Ale sama moc dobře vím, že když si zaškrtnu fajfkou hřích, nebude to dobré. Bude to peklo. Když to neudělám dnes, neudělám to nikdy. Je spousta řešení, ale jen jedno je vždy správné a to, že se to má vyřešit, né před tím utíkat. Spousta z nás před strachem a problémy utíká a myslí si, že to je řešení. A ikdyž vám to tak možná připadá, určitě to tak není. Tohle si nenalhávejte. Když si před tím uděláte celkou cestu nekonečna, nikdy to nevyřešíte a budete se mnohem více trápit. Sice možná na konci cesty dojdete, ale spadnete dolů, do černa. Když propásnete příležitost a říkáte si ,,Možná, že dostanu ještě šanci od boha?" Věřte, že náhoda neexistuje, vždy to máte napsané v knize života, je to osud. To znamená, že když se něčeho bojíte, udělejte to. Nejen, že porazíte nepřítele, ale budete na sebe pyšní, a budete o krok dál. Já sama za sebe mám strach skoro ze všeho. Vždy je něco pro mě nového a s tím se potýká můj strach. Je to ďábel, který je ve mě. Ale také se mi stalo, že jako bych ten strach potřebovala. Jako bych si ho vnucovala. A víte proč? Protože je to například věc, kterou už jsem dělala, tak mi najednou přijde divné, že ,,strach" nemám, jakoby mi chyběl, ale přitom si nad tím mohu zasmát. Tak si ho zbytečně přivolávám.
 Nápady, Scénáře, a zbytečné přemýšlení. To je přesně ono, to co se v každým z nás odehrává. Sedíte a máte ruce v dlaních a ty různé bubliny se slovami kolem Vás. Klady - Protiklady. Nejde nad tím mávnout a odhodit to do koše, který máte kousek od sebe. Při tomhle bych nejradějí zmáčkla nějaké tlačítko, které by mi tento ,,blok" vyplo. Bohužel, Bohudík, je vše na nás. My jsme Ti, kteří ten strach musí odbourat, ovládnout a do toho koše ho zkusit zahodit. Já vím, tohle je silné pouto a je to propletené kořeny. A stále stojíte na rozcestí a nevíte, kterou cestou se vydat. Vždy byste měly dělat to, aco se Vy sami cítíte. Ale vždy do toho zapojit alespoň trochu spojek a říct si pro a proti. Každý z nás to nějak cítí a říká si, jak by to mohlo dopadnout. Cítíte, že to dopadne skvěle, ale dopadne to naprosto šílené. Nebo naopak tušíte, že to dopadne šíleně a dopadne to skvěle. Tyhle pocity jsou na nic, achjo. Ale právě proto, aby tyhle pocity si zbalily všechny svoje zlosti a odešly, tak pro to musíme udělat všechno a říct jim sbohem. Řekněte to! Na každém z nás jde strach poznat, ikdyž se to snažíme zamaskovat. Další maska? To snad ne. Ale pamatujte na jedno - Každý v životě máme své poslaní a každý si musí hledat to své.
  Každý z nás je silnější, než si myslí. Tolik pádů, procházení bahnem, tolik toho ještě v životě bude. A jelikož každý z nás by si měl z života udělat svojí story, tak by pro to měl udělat cokoliv, všechno. Tak, aby za to celá ta story stála.
   Všichni, kteří se utápíte, zkuste pro sebe něco udělat. Zahoďte to a jděte si přesně za tím, za čím cítíte. Ikdyž ten falešný přítel, hyena u nás bude vždy.
  Všem přeju velkou sílu, tak velkou, aby všechny ty zábrany strachu praskly. Mějte se všichni krásně, smějte se a mějte se rádi. Stojí to za to, věřte mi.

PS: Chtěla bych upozornit, že ,,strach" je vyjádření pro nadpis. Není to celkové. Je to zaměřené přímo na ,,Máme strach něco udělat, ale ještě větší strach z toho, že to nikdy neuděláme"

„Dělejte to, z čeho máte strach. A dělejte to opakovaně. To je nejrychlejší a nejjistějších způsob, jak strach porazit.“
– Dale Carnegie

Zdroj: http://citaty.net/autori/dale-carnegie/?q=15260Dě

„Dělejte to, z čeho máte strach. A dělejte to opakovaně. To je nejrychlejší a nejjistějších způsob, jak strach porazit.“
– Dale Carnegie

Zdroj: http://citaty.net/autori/dale-carnegie/?q=15260

„Veliký strach lze zakrýt odvahou.“
– Marcus Annaeus Lucanus

Zdroj: http://citaty.net/autori/marcus-annaeus-lucanus/?q=12574

„Veliký strach lze zakrýt odvahou.“
– Marcus Annaeus Lucanus

Zdroj: http://citaty.net/autori/marcus-annaeus-lucanus/?q=12574

„Veliký strach lze zakrýt odvahou.“
– Marcus Annaeus Lucanus

Zdroj: http://citaty.net/autori/marcus-annaeus-lucanus/?q=12574

„Veliký strach lze zakrýt odvahou.“
– Marcus Annaeus Lucanus

Zdroj: http://citaty.net/autori/marcus-annaeus-lucanus/?q=12574

City a Klam.

  Hlavu v dlaních mám. Taky se někdy nevyznáte sami v sobě, ve svých citech, v někom? Tohle nemá být nějaký článek, kde zaperlím. Spíše se utápím a chci se vypsat z mého srdce.
  Přijde mi, že začaly dny, které jsou špatný. Nějak stojím na rozcestí, nebo to jen nepobírám. V mojí knize se obracejí listy, z pohádky, na nějakou špatnou story. Jsem velká holka a vím, že všechno může být dobrý. Ale nějak se tím nechci uklidňovat, protože je to vždy jen věta, která se říká. Samozřejmě, že nemůže být každý den peklo, ale ani ráj. Jsou věci, které nepochopíte, dokud se o ně sami nepřesvědčíte. Mám zmatenou hlavu, mám strach a starost. Ale nejsem ďábel vina není na ničí straně, jsem obyčejná holka, která by chtěla pouze vysvětelní. Tohle není čisté. Je to strana, která se obrací sem a tam. Nepotřebuju nic víc, jenom pravdu. Je to příběh, je to stín. Vše má svůj důvod.

  Copak je to špatné mít strach? Ne, špatné je cítít strach. Někdy nám fantazie motá hlavy. V životě je tolik bludiští, nechápavostí. Spousta věcí, situací nechápu. Ale tuhle obzvlášť. V hlavě mi lítají story, pravda, lež. Nejhorší je, že si myslím, že je to vše na mě. Ani nevím, proč to všechno dělám. Vlastně vím, protože mi na tom všem neskutečně záleží.
   Vlastně se ve všem můžeme vyznat. Pouhým vysvětlením, činem. Ale co z toho? Strach, že to může skončit ještě hůře, to ovládá. Jsem spoutaná nápady, které mají rychlou odpověď. Vyber si správně, ale hlavně neubliž sobě, ani druhému.
  Jak hádka s člověkem dokáže zamotat hlavu. Ale hlavně naplnit oči slzami, a hlavu starostmi. Ten pocit, který cítím uvnitř sebe. Nejen vztek, ale i spousta dalších emocí. Chci upřímnost, ale někdy je složité chtít upřímnost od někoho, kdo sám situaci nechápe.  Ale s tímhle se dá přeci počítat. Hádky přicházejí, hádky odcházejí. A my to přežijeme, snad. Jen to bohužel pořebuji strávit. Někdy je potřeba z člověka vyrazit pocity, chytit ho a říct mu ,,Neboj se". Hodně lidí tohle potřebuje slyšet. Občas to člověk přehání, bojí se. V životě se věci nedějou, jen tak. Nic není náhoda. Otevřete oči.
   Závěr? Nechám tomu čas. I přes to, že mi to bude dál motat hlavu. Ale někdy čas vyřeší celkem hodně.

Já si Tě nevybrala, to moje srdce.

   Mílá......
Doufám, že až tohle budeš číst, nezačneš mě nenávidět. Mám za sebou tolik článků, slohovek, dopisů, ale tohle je první, u kterého se mi klepou ruce, jsem nervózní a srdce mi buší, jak o závod. Asi to tak má být. První článek, na který jsem opravdu pyšná. Ani nevím, jak bych začala. Buď napíšu všechno, nebo nic. V životě se toho střída opravdu hodně. Bílé s černým. Smích s pláčem. Naše city, pocity, emoce. Kamarádi, kteří se mění v nepřátelé, ale i nepřátelé, kteří se mění v přátelé. Nebo poznáte člověka, kterého znáte celý svůj život, ale nikdy byste neřekly, že Vám může být někdy blíž. Všechno Vám alespoň trošku změní život. A do mého života vkročil Anděl. Měla jsem hrozné období, ale přišla jsi do mého života a ten život začal mít nový směr. Je to nějaká nová naděje ? Začala jsem být plná energie a začala se psát tahle story. Osud to začal dávat dohromady přibližně před rokem.

 Tenhle příběh píše moje srdce člověku, který pro mě znamená strašně moc a dostal místo v mém srdíčku. Slova pro Princeznu. Poslední pohled na tebe a řeka slov se spouští, plyne hned kolem, však oči neustoupí. Dá se říci, že jsem si počkala dlouho na štěstí. A že se zázraky dějí. Čekala jsem na tebe, poslalo tě samo nebe. Jak se říká, kdo si počká, ten se dočká. Je to pravda, je to zkouška, vydržet, nepadat, BOJOVAT. Osud vybral mě.

   Tak jo, poslední nádech, výdech. Všechno to začalo v roce 2016, kdy jsem věděla, že existuješ. Znám tě téměř od malička, ale jak už jsem psala, osud nás spojil o to více v roce 2016. Ani nevím, jak to začalo. Někoho jsi mi připomínala. Otevřela jsem dveře a viděla upřímný úsměv a ty nejkrásnější hnědé oči. První pohled, první okouzlení. První jiskra, první zalíbení. Jedna z tisíce. Při prvním pohledu si člověk udělá ,,svůj vlastní názor" a i já si ho udělala. A ani jsem se nemýlila. Věděla jsem, že jsi upřímná, laskavá, milá,  dobrosrdečná a strašně nádherná. A spoooustu krásných přídavných jmen. Při prvním pohledu, jsi mě zaujala. Tím, jaká jsi. Věděla jsem, že to není jen tak a že ,,náš" příběh teprve začíná. A taky, že začal. 31. 3. 2016 se mi rozbušilo srdíčko. Den, kdy jsme spolu mluvily poprvé. Víš o čem ? O čokoládě. Nevěděla jsem, jak navázat kontakt, když to měl být náš první rozhovor. Je to vtipný, ale je to vzpomínka, začátek. Přišla jsi až ke mě, a bylo spoustu pohledů, úsměvů. Hodně jsme toho napovídaly, a druhý den se hodně nasmály. Je neskutečný, jak jsi mi dokázala přirůst k srdíčku pouhým úsměvem, krásným slovem. Pohled stačí a nic nepomůže. Oči hnědé barvy, kouknout se do nich, to je jako utopit se. Neskutečná nádhera. Vlásky planoucí. Žárů krásy. Pro mě nejsi obyčejná, ale vyjímečná. Jo, jsi to ty. Vždycky, když zavřu oči vidím tvojí tvář. Nevím, jestli je to náhoda, co nás dvě spojila. Nevěděla jsem, jak tě oslovit. Bála jsem se, nepříjmutí, odmítnutí, nedokončené hry. Tohle všechno jsem se postupem času naučila. Naučila jsem se, že je lepší všechno člověku říct do očí a nepsat - sms, nepsat dopisy. Největší chyba z mé strany je taková, že za každou cenu, jsem potřebovala být středem pozornosti. Ale NIKDY by mě nenapadlo, že bych byla schopná něčeho, tak ubohýho, zlýho. Neubližovala jsem ti schválně. Však ty všechno dobře víš, jak to bylo. Nevím, proč jsem to dělala. Tolik probrečených nocí do polštáře z důvodu ublížení. Strašně mě to mrzí a nikdy si to neodpustím. Nic z toho jsem nemyslela vážne.Nejtěžší byla omluvila. Né z důvodu, že to neumím, ale z toho důvodu, že jsem se bála reakce. Nechtěla jsem. Asi si ztratila důvěru, ale tohle mi prosím věř. Nejsem ďábel, ale ani anděl, ale v tomhle mi dej důvěru. Za celý můj život si cením spousta věcí, ale nejvíc toho daru, že jsi mi odpustila a dala šanci hrát znovu. Beru to vážně a nikdy si tu šanci nenechám vzít. Měly jsme hádky, ale společně jsme to zvládly. Prošly jsme cestu plnou nástrah a strachu. S tebou vím, jaké to je chodit mezi kapkami deště. Když člověk, člověka odmítne, tak je to pouhé slovo a druhý jede dál a jde si za svým snem - dotyčným. Ikdyž ví, že nemá šanci. A každý se snaží, aby se cesty k sobě spojily. Aby se bojovalo za okamžiky lásky. O srdce se bojuje, a o tvojí přízeň budu stále stát. Když někomu na někom záleží a chce příležitost dokázat dotyčnému, že to myslí vážně. Přeje si někoho poznat, tak to zkouší, dokud to půjde. Je těžké mít člověka jen v představách, ve svých snech. To je jediné co můžeme mít. To jediné, co nám nikdo nemůže vzít. To jediné si můžeme střežit. Já vím, to Vás všechny vytáčí a bloudíte všude. Ale víte co se říká? Když někoho milujete, můžete mu to říct, ale dokažte to. I když si myslíte, že to nemá cenu, budoucnost. Udělejte to!
  Postupem času, hodiny, dny a měsíce plynuly dál a moje city se změnily. Z přátelství v lásku. Od té doby jsem se ujstila, že láska přijde, když to nejméně čekáme. Cítila jsem pohled v zádech. Ani nevím, jak se to stalo. Šarm mě okouzlil, hebká kůže, zajímavá chůze. Ten pocit bezpečí, lásky, čistoty, motýlků v břichu, když stojím u tebe. Vždy mám pocit, že mi moje srdce vyskočí. Nejkrásnějších pár minut. Nejde to popsat. Vždy záříš, a okouzlíš mě o to více. Jenom s tebou jsou ty nejkrásnější momenty. Poté se mi každá chvíle bez tebe zdá nekonečná. Nemůžu uhasit jiskru co je ve mě a patří jenom tobě. Myslíš na mě taky? Tak jako já často myslím na tebe ? Nebuďmě konkrétní o to tu nejde. Tolik krásných vzpomínek. Jak jsem ti zpívala, kolikrát jsme se nasmály, náhodně potkaly. To mám navždy ukryté v mém srdíčku. Zavřu oči a tyhle krásné vzpomínky si promítam, jako úžasný film, který nechci, aby skončil. Ok, už jsem musela otevřít oči. Ty dlouhé úsměvy, pohledy, to někdy vztekání. Mám ráda, když se vztekáš. Ha, usmívám se. A ty taky. Tuším to?  Máš krásně upřímné srdíčko, tak spravedlivé a naslouchavé. Jsi jiná, než ostatní.  Nevím, proč se musím pozastavovat nad každým detailem týkajícím se tebe. Asi, protože jsi pro mě důležitá. Každé slovo má své meze, každé slovo má svůj význam. Hodně lidí mě dokáže rozesmát, ale málo lidí mě dokáže rozbrečet. Tohle dokážeš Ty. Miluju, když se usměješ a vím, že ten úsměv patří jenom mě a mě a mě a mě! Promiň, jestli tě tímto obtěžuju, ale nějak to moje srdce potřebovalo vypsat se a říct tyhle pocity. Možná ti tohle psát nemám, možná tě to nezajímá. Možná semnou ani mluvit nechceš. Je mi s tebou pěkně, ale je to jednostranné. Lidé mají tisíce přání, ale já mám jen jedno - hádanka. Je zvláštní, jak člověk dokáže mít strach o člověka, který mu může být jedno. Jaký má člověk strach a bojí se co dotyčný dělá, když se druhý nedívá. Nějak se to nedá strávit. Fantazie nám motá hlavy, za černou tmou nevidíme ani kousek pravdy. Zasloužíš si být šťastná a doufám, že jsi. Ale jestli ti někdo něco udělá, řekni a já se o něj postarám. Je to pro tebe. Když vidím smutné oči a špatnou náladu, je mi stejně. Mám strach. Kolikrát bych se zeptala, co se děje, ale nejde to. Bojím se. Od té doby, co tě znám, tak zapínám pocity a vypínám problémy. Umím a dokážu říct věci na rovinu a do očí. Ale bohužel. Láska není program, láska se nedá koupit, láska je droga pro oba. Někdy je špatná, někdy radostná. Zapomenout na člověka, kterého máte rádi, milujete, je hodně složité. Zahojit to roztrhané srdíčko. Máme pocity, emoce. Jsme rozdílní, ale to nevadí, je to normální. A tohle je taková (NE)Zamilovaná story. Ale mít někoho rád a přát mu, ať je šťastný a tvoje štěstí je pro mě víc, než vlastní. Dávej na sebe pozor, a buď š'tastná, jak nejvíc to půjde. Život máš jenom jeden, jako všichni ostatní. A důležité je, se smát. Odpusť mi,za tyhle písmenka. Musela jsem. Člověk má právo vyjádřit své city, ať je všechno jakékoliv.- Beznadějné, věkem rozdílné, ale hlavně důležité. Ano, víš co chci teď napsat. M.....Tě.Nezlob se, odpusť mi.

 Vidíš ty hvězdy? Tolik důvodu, proč zrovna TY.