Kde vlastně plyne náš čas? Proč necháme naší story váznout a obě stojíme uprostřed dvou cest se slzou v oku a ani jedna z nás neví, kam zabočit? Přiznávám, já jsem ztracená. Před dvěma lety jsem netušila, že budu bojovat o tvé srdce, které září jako hvězdička. Nemyslela jsem si to co teď - že navzdory tomu všemu by to mohlo být tak silné, tak těžké, ale i tak krásné. Na začátku jsem řekla - Vždy když budeš nešťastná budu tu při tobě. V dobrém i ve zlém. Vím, že krásné chvíle vystřídaly ty špatné, které přišly, a stále se drží. Co když je musíme vyřešit ruka v ruce a projít spolu ty míle? Nabízela jsem, že chci tvé city, myšlenky, problémy s tebou sdílet. Bojíš se? Nebo jsem stále ta naivní holka, a vše si nalhávám? Možná si myslíš, že jsem v srdci ,,nedozrálá", ale vím, jak život je těžký, a jak nabízí cesty dál. Někdy je těžké se rozhodnout mezi srdcem, a rozumem. Vím!
Když nedokážu být bez tebe a tak tvé jméno volám. Ty naše chvíle nenahradí nic - ani vzpomínka jako film v srdci. Mám pro tebe zprávu - Jsi můj malý, velký drahokam. Vždy jsem dala přednost tobě. Věř, že každé slovo vážně myslím.....
Když nedokážu být bez tebe a tak tvé jméno volám. Ty naše chvíle nenahradí nic - ani vzpomínka jako film v srdci. Mám pro tebe zprávu - Jsi můj malý, velký drahokam. Vždy jsem dala přednost tobě. Věř, že každé slovo vážně myslím.....