Věřím Andělům

Věřte i vy! Věřte že možné je všechno! Jen si zatím musíte jít a nepřestat věřit.

Vždy jsem věděla, že se nic nedá vnutit. Ale vždy jsem si také byla jistá tím, že mnohem silnější je bojovat, než se vzdát.

Nezapomeňte, že je mnohem lepší bojovat se slzami, než brečet nad ,,nedodělky."

čtvrtek 22. června 2017

Bouřka citů.

  Teď kout je můj přítel a alkohol spláchne zítřek. To je přesně pocit, který se ve mě mísí. Sedím sama doma na posteli, poslouchám písničky a pozoruji za oknem, jak velký slejvák s bouřkou je. V ten moment mě popadne, že se vlastně za mě vzteká a pláče obloha, kde se občas objeví ,,světlo", v kterém vidím naše krásné vzpomínky. Pláče, vzteká se - A to pořádně! Přesně tak moc mě bolí. A to jen, protože nedokážu snést, když jsi otočená zády. Nejde mi do hlavy, že by to celé mělo skončit a marně doufám, že se vrátí náš úsměv. Bojím se, že postupně každý den předem vzdávám. Scénáře, které mi běhají v hlavě jen proto, protože je počasí do pekla a k tomu nějaká ta ,,náladička".
    Chybí mi tvůj smích, a pocit, že jsem ti ho vykouzlila já. Chtěla bych ti říct, aby ses mi vrátila zpátky. Vzkázala jsem ti několik slov, vět, pocitů, napsala několik dopisů, ale můj problém, že mi chybí hodiny, v kterých tiká minulé období, kde jsem si nevážila toho, že tu jsi. Jenomže všechny ty hádky, jakoby najednou nebyly nic. Vždy jsem se bála, že tě ztratím....
    Procházím místa všude tě hledám, a tam kde jsme stály, na tebe čekám. Vím, že jsem se chovala, jak blbec a vše jsem to projevila mými gesty, činy, které jsem dělala. Je pozdě, ale ,,blokují" se mi myšlenky, jak jsem to měla udělat. Projíždím vzpomínky, které mi vše vrací zpátky. Nechala jsem každou z nás samotnou na půlce cesty. Měla jsem ti to dokazovat více. Jsi to jediné, co mám, ale teď už to nejde vrátit.
   Nešlo to dál, tak jsi řekla STOP?..ale proč? Asi tě už nechci vidět. Je mi to líto. Vždy jsi se na mě smála, očka ti zářily. Každý večer nemůžu spát jen kvůli tobě. Pořád myslím na to, co zas bude. Srdce mi říká, že dělám dobře, ale hlava křičí ,,Nech toho". Nemůžeš říkat, že si tě nevážím. Tohle nepochopím nikdy, a nechápeš to ani ty! Každý den, co nejsme spolu, jsme si dál. Proč si tak ubližujme? Proč si pořád myslím, že tě tohle nezajímá? Ale přesto cejtím, že jsem ještě neprohrála.
Teď tě prosím o ( X ) šanci. Prosím tě o to, aby to bylo, jako v jeden čas dřív. Zkus ještě jednou otevřít oči. Zkus ještě jednou poručit srdci. Zkus ještě jednou.....
   

Žádné komentáře:

Okomentovat