Chuť napsat nový článek o lásce zní ode mě už trošku klišé, ale co tak napsat pocit v duši alias chodíme přes překážky? To už je chuť povýšená na zapsaní do Guinnessovi knihy rekordů.
V hlavě mi hraje tolik melodií, jako v písničce Titanic. Tolik myšlenek, jako při přemýšlení písemné práce. Tolik otázek, jako při hodině matematiky. Tolik bolesti, jako při šrámu na ruce. Je to naprosto jednoduchá rovnice, kterou vám vysvětlím a pochopíte jí jako příklad 2x2. Život je totiž jak víte, jedna velká škola!
Jestli tady jste, jestli to čtete, tak poslouchejte můj hlas. Každý z nás umírá občas v písních, ve kterých hledá po velkém zamyšlení odpovědi na různé otázky, které se objevují v našich myslích. Každý z nás plyne pozpátku, chce vrátit čas a říká si, jaké by to bylo, kdybychom konaly jinak. Kdyby to šlo změnit. Ovšem, jde to změnit - ale ve skutku tak, jak jsme konaly teď při výčitkách. Jestli mi rozumíte. Co jste udělaly - se stát mělo a vždy je čas to napravit. Každý z nás je opravdový a každý z nás má v životě předepsaný scénář, který odehraje přes veškerý boj doprovázený smíchem, pláčem a hodnocením nálad od výborné k nedostatečné. Občas šlápneme do ohně, cítíme se spálení, a máme horkou kůži, ale věřte mi, že i ten největší plamen jednou zhasne a všechny naše pocity se znovu narodí. Zůstane jen poprašek popelu. A ačkoliv si myslíte, že to píšu a nezažila jsem bolest, tak STOP - Já jí zažila za posledních 5let -až, až. Nepíšu to s úsměvem, ale s rozklepanýma prstama na klávesnici. Nic pro mě není lehké v tomto období a mé pocity jsou jako puzzle, které k sobě přeci jenom patří. Posledních pár let prožívám spoustu bolestí ve kterých nalézám objevení, a neviděníc žádnou cestu k úsměvu. Spoustu ztrát, vyhazov, bojů a depresí. Pořád si myslíte, že jsem světlo, které svítí? Že se mi to píše pod náporem smíchu? Kdyby se dalo vše skrývat, tak by to vlastně nepřirozené, protože jak všichni víme, tak každá pravda vyjde jednou napovrch, ikdyž se snažíme skrýt do nejhlubší skříňky věc, která nikdy vyjít nemá. A k tétož modlitbě nepomůže ani Anděl, ale náš čin doprovázený s pravdou a krokem začít znovu. Nestydět se za sebe, za svůj život. Vždy tu budou lidé, kteří budou pozorovat vaše šrámy, poznají vaší bolest a budou se vám snažit pomoct. Jen se nebojte a žijte šťastně!
V každé slze je bolest. V každém úsměvu je naděje.
Žádné komentáře:
Okomentovat