SLOVA PRO TEBE JSOU SLOVA ODEMĚ.

Hezkou Neděli všem! 
  Moji, tak jsem si našla zase chviličku na přiložení něčeho co by Vás mohlo zajímat, oč jste mi poměrně dost krát psaly. Po mé první nahrané písničce s raperem ,,Dokec", jsem složila svou první rappovou písničku s názvem ,,Slova pro tebe, jsou slova odemě". Někdy v průběhu příštího měsíce jí jedu nahrát do studia, ale jak mě jistě znáte, nemohla a nemůžu to vydržet a tak vám sem dám text!
   Pro vysvětlení - zpívám o někom, na kom mi vždy záleželo a s kým se loučím. Tak mi držte palce, ať se mi nezlomí srdce! 


Láska? Někdo řekne, že je hezká, někdo, že je těžká, někdo nespravedlivá, takovou jakou jí chceme, a jaká je láska pro mě? Já říkám, že je takováhle.

 1) Slova pro tebe, jsou
     slova ode mě.
    A tak chci ti říct,
    chybíš mi ty, chybí mi tvůj úsměv,
    oči a všechno co tě doplňuje je nejvíc boží.
   Všechny ty časy, které jsme spolu měly ve mě  hoří.
   Myslíš si, že je to nesmysl, ale je to tak.
  Tohle nahrávám, a ujasňuji ti fakt.
  Všechny tyhle časy mám napsané jako knihu,
  uložené v srdci, k promítnutí love filmu.
  Pamatuješ si to i ty, ikdyž občas děláš že ne.
 Vím, že vzpomínka na nás tě dožene.
 Vidím to v tvých očích, vidím to v tvém úsměvu.
 V chování, i v tom tvém zmateném pohledu.
 Takhle to aspoň vidím já, popisuji co cítím.
 Třeba to tak není, a já jsem jenom naivní.
 Pak teda nechápu, co to všechno bylo, co to je,
  mysli si co chceš, ale tak to je!

REF: Všechno co jsme za ty dva roky zažily nebyl klam, 
           byla to láska,  byl to velký šrám.
          Utíkaly jsme, pak se vracely,
          nevěděly jsme kudy jít, a jak se rozdělit,
          Na druhou stranu jsme si navzájem chyběly,
          upozorňovaly na sebe, všechno viděly
          Byl to kolotoč, který se nechtěl zastavit,
         co bych za to dala teď, jak to napravit?

Tak tohle všechno říkám já. A pamatuješ co jsi mi na to jednou řekla ty? Přesně tohle.

2) Pamatuješ na to, jak ses mě zeptala co  vlastně chci?
    Nedokázala jsem říct nic, než nic nechci.
   Teď vím, že bych odpověděla ,,Nechci tě ztratit, stačí mi slyšet tvůj hlas, a občas tě spatřit."
   Teď kolem sebe jdeme, nebo radši přejdeme?
   Přitom obě víme, že vedle sebe projdeme.
   Přitom obě víme, že to tak ani jedna nechce.
  Tak se znovu ptám proč osud nám psal do terče.
  Možná mi to někdy řekneš, možná že
  to utneme.
 Ale byla bych radši kdybych mohla vše vědět.
  Byla bych radši neutápět se v nejistotě,
  nestřídat otázky, názory, smích a smutek.
 Snění jaké by to všechno mohlo být, zvládneme to,
 všechno tohle osud vzal a obrátil na nech to.
 Pro obě je to těžký, nechápeme situaci,
 možná bude lepší říct sbohem a trápit se nad sny.


REF: Všechno co jsme za ty dva roky zažily nebyl klam, 
           byla to láska,  byl to velký šrám.
          Utíkaly jsme, pak se vracely,
          nevěděly jsme kudy jít,A  jak se rozdělit,
          Na druhou stranu jsme si navzájem chyběly,
          upozorňovaly na sebe, všechno viděly
          Byl to kolotoč, který se nechtěl zastavit,
         co bych za to dala teď, jak to napravit?

Tak to bylo pár slov o tom, co se vlastně děje v každém z nás ,,LÁSKA". Někdo jí dá najevo, někdo ne. Někdo ano, a utíká....
   Tak si užijte zbytek Neděle a krásný, úspěšný týden VŠEM!

Bez tebe.

 

  ,,Vzpomínáš na ten den, kdy jsi mě poprvé uviděl? Nebo na všechny ty zážitky, které si semnou prožil? Každý den myslím jenom na tvou tvář. Prosím, řekni mi, kde se ukrýváš. Taková je láska, úplně tě omámí. Místo barev vidím šeď. Jenomže já nemám zájem dokola se připomínat." Přesně takovéhle slova se zpívají v jedné poměrně známe písničce ,,Bez tebe". Použila jsem je, protože se v té písni najde každý zamilovaný, každý kdo chce své emoce dát ven.
  Člověk nikdy nechápe, proč byly dříve city a teď je kolem zeď. Ze dne na den. Byly jsme svoji, teď jsme si neznámý. Dříve to bylo tak, že jsme se smály, pokukovaly, a jaké je to teď ? Když se dívám, ty se nedíváš. Když se díváš, já se nedívám. Teď nás možná oba provází smutek každou minutu, každý den, večer.
  Bezvýznamná proměna? Rozumím vám. Také jsem milovala jednoho člověka, s kterým jsem měla poměrně krásný ,,vztah". Vídaly jsme se téměř každý den. Myslím, že postupem času jsme si i věřily. Vždy jsem myslela vše od srdce, a vyslechnutí druhého bylo vždy na pořadu dne. Cítila jsem, že máme něco společného, ale ještě není viditelné co. Občas nějaké ty výměny názorů, nesmyslné nadávky, ignorace, ale vždy nás to mrzelo, tak jsme to smazaly, jakoby se nic nestalo a usmívaly jsme se na sebe dál. Stačila jedna pauza, a jakoby se vše rozpadlo? Nevím, zda si druhá strana myslela, že zapomenu, nebo že se stydí, nebo cítí cit stejně, ale dost mě to zarazilo. Vše se obrátilo. Nejhorší na tom je, že si nedokážu každým dnem vysvětlit PROČ. Neshoda nebyla. Ublížení také ne. Pouhý ,,Jsem tu pro tebe".
   Cítím se být nejhorší? Jakoby mi to spíše ,,druhá polovička" dávala najevo? Ignorace, zloba, a výčitky. Ani nemám touhu, psát ti je to za námi. Jenomže právě teď mi dochází, že nemá cenu brečet. Nemá cenu se trápit.  Prostě jdu dál.
                     Milovala jsem. Byla tu, a trápila se. 
                                                                                                                     SBOHEM.