,,Ani nevím, jak se tohle všechno mohlo stát...." Čekáte co napíšu dál? Chtěla bych se s vámi podělit o mou složenou a první nahranou píseň. Už někdy dřív jsem skládala, ale nikdy jsem neměla odvahu udělat krok do studia.
Když mě kamarádka označila, že rapper jménem ,,Dokec" shání zpěvačku, která by mu nazpívala refrén do ,,lovesongu", tak jsem neváhala, ani nepřemýšlela, zda to přijmout, nebo ne. Prostě jsem klikala na písmena v telefonní klávesnici. Poslal mi text refrénu a řekl, že si můžu složit pocit klidně sama. Tuhle příležitost jsem hned vzala. Refrén jsem měla sepsaný za nějakých 10-15 minut. Nespoléhala jsem na to, že to místo dostanu, ale nějak jsem cítila, že to šanci má, že mi to může pomoct i v situaci, co mám i v duši, kde hledám sílu. Když jsem text odeslala, tak byl ten klučina, tak nadšený, že já to místo, tu šanci dostala! Brečela jsem štěstím, a brečím i teď.
Text, který jsem vložila popisuje mou situaci, kterou já sama prožívám a tak slova padaly sami. Znáte to - Zrovna mi bylo smutno a tak jsem si přestavovala všechny ty vzpomínky a mluvila si co se dalo. Až mě napadlo tohle, jako bych na toho dotyčného křičela, mě to pomohlo a já si řekla - tohle musím napsat, tohle musí vyjít, tohle musí slyšet!
,, Ani nevím, jak se tohle všechno mohlo stát,
proč zrovna nám dvoum do cesty přišel tenhle pád?
,,Kdybys přiznal svý city,
sám sobě nelhal.
Kdybysise všeho tak hrozně moc nebál.
Já ti slíbila budu tu s tebou,
taky že tu jsem.
Neutíkej před tím vším,
nebuď jak kámen.
Před tím vším neutečeš,
protože tu jsem, protože tu jsi, protože tu jsme."
Ze začátku jsem věděla, že to bude pecka. Já ,,slavná" trémistka, která před soutěží s rockovou písničkou zapomněla text, a začala znovu se tak stejně bála vejít do místnůstky se sluchátkama a mikrofonem. Když jsem tam vešla, všechno ze mě spadlo a já bych tam mohla stát celé dny. Všechno jsem ze sebe vydala a kouskem prstu se držela stěny, jak jsem byla rozhořčená z toho, že zpívám to, co prožívám a co tak nutně potřebuji vykřičet ven, z mého srdce. Nastal klid a naděje jít dál, a věřit v lepší dny. A nemůžu to popřít, že tě vidím všude! Co jsem řekl platí, moje city jsou furt věčný! A všechno, co jsem v té písní napsala, jsem myslela vážně, a kdyby nám to nevyšlo, vždycky ti rád pomůžu! Přečti si můj Poslední dopis.
Když mě kamarádka označila, že rapper jménem ,,Dokec" shání zpěvačku, která by mu nazpívala refrén do ,,lovesongu", tak jsem neváhala, ani nepřemýšlela, zda to přijmout, nebo ne. Prostě jsem klikala na písmena v telefonní klávesnici. Poslal mi text refrénu a řekl, že si můžu složit pocit klidně sama. Tuhle příležitost jsem hned vzala. Refrén jsem měla sepsaný za nějakých 10-15 minut. Nespoléhala jsem na to, že to místo dostanu, ale nějak jsem cítila, že to šanci má, že mi to může pomoct i v situaci, co mám i v duši, kde hledám sílu. Když jsem text odeslala, tak byl ten klučina, tak nadšený, že já to místo, tu šanci dostala! Brečela jsem štěstím, a brečím i teď.
Text, který jsem vložila popisuje mou situaci, kterou já sama prožívám a tak slova padaly sami. Znáte to - Zrovna mi bylo smutno a tak jsem si přestavovala všechny ty vzpomínky a mluvila si co se dalo. Až mě napadlo tohle, jako bych na toho dotyčného křičela, mě to pomohlo a já si řekla - tohle musím napsat, tohle musí vyjít, tohle musí slyšet!
,, Ani nevím, jak se tohle všechno mohlo stát,
proč zrovna nám dvoum do cesty přišel tenhle pád?
,,Kdybys přiznal svý city,
sám sobě nelhal.
Kdybysise všeho tak hrozně moc nebál.
Já ti slíbila budu tu s tebou,
taky že tu jsem.
Neutíkej před tím vším,
nebuď jak kámen.
Před tím vším neutečeš,
protože tu jsem, protože tu jsi, protože tu jsme."
Ze začátku jsem věděla, že to bude pecka. Já ,,slavná" trémistka, která před soutěží s rockovou písničkou zapomněla text, a začala znovu se tak stejně bála vejít do místnůstky se sluchátkama a mikrofonem. Když jsem tam vešla, všechno ze mě spadlo a já bych tam mohla stát celé dny. Všechno jsem ze sebe vydala a kouskem prstu se držela stěny, jak jsem byla rozhořčená z toho, že zpívám to, co prožívám a co tak nutně potřebuji vykřičet ven, z mého srdce. Nastal klid a naděje jít dál, a věřit v lepší dny. A nemůžu to popřít, že tě vidím všude! Co jsem řekl platí, moje city jsou furt věčný! A všechno, co jsem v té písní napsala, jsem myslela vážně, a kdyby nám to nevyšlo, vždycky ti rád pomůžu! Přečti si můj Poslední dopis.
Žádné komentáře:
Okomentovat