Pusťte si k článku mou první píseň. Zpívám jen refrén, který jsem si skládala sama! Jsem pyšná! ŠUP!
Jak bych volala k roku 2017? Nebudu příliš důležitá, protože bych propadla k falešné lži. Každý začátek bývá nejtěžší, ale pro mě byl fajn, občas až fantastický na bouchnutí šampaňského. Myslela jsem si, že konečně mohu tomuto číslu děkovat za to, že by se mi mohlo stříhám pásku - dařit. Bohužel. Byl mi zvláštním společníkem a proto bych ho doslova neodkopla. Byl krutý, zvláštní, těžký, lehký, neuvěřitelný, plný lásky, nenávisti, a někdy až zbytečných hádek. Byl nekompromisní co se ke mě týče. Nedávám mu to za vinu, protože to tak mělo být. Měla jsem v osudu předepsaný boj, a ztráty. A já když cítím ztráty, tak jako bych se stávala slanou. Ne ,,slabou", ale SLANOU. Nahořklou a nedobytnou holkou, která se uzavřela doslova ta mříže a nikoho nechtěla pustit, slyšet. Nedokážu se nikdy smířit, že by mi osud něco vzal. Nebyla jsem připravená, ani jsem to nečekala. Myslela jsem, že z každého pádu co se mi pod nohy připletl, zhořím. V tu chvíli jsem byla slabá, Měla jsem za to, že ode mě všechny Andělé odletěly. Všecičko jsem viděla v hrobě a nečekala, že k sobě mohou věci jako teď zapadat, jako puzzle tvořící velmi dobrodružný příběh, kterému snad ani já nevěřím, že se mi děje. Sakra, probuď se z té diskotéky - křičela jsem si! Chtělo to čas. Teď cítím mír, a za každý pád v tomto roce VELKÝ DÍK!- možná menší DÍK.
Uvědomila jsem si na čem mi záleží, jaké jsou city mezi mnou a dalšími lidmi, co miluji. Za čím si mám jít, a jak komunikovat s ostatními. Pobrala jsem i to, že když mi něco v mém životě vadí, tak to musím vyhodit. Nechat to odejít. A to jsem vlastně udělala. Vše, co mě obtěžovalo, lidé, kteří mi ubližovali - tomu všemu jsem řekla STOP! Vše co mě k pláči nutilo nebyly jen špatné momenty, ale i ty hezké. Poznala jsem spoustu nových přátel. Nahrála jsem svou první píseň. Zkusila pěveckou soutěž. Pomohla ostatním lidem. Naučila se brát taková, jaká jsem. Začala odhazovat stud. Splnila si mé vysněné tetování, piercingy. Zažila spoustu krásných momentů s lidmi, na kterých mi záleží. Viděla jsem krásné koncerty mojí milované LB. Nevzdala se toho, co miluji. Postoupila jsem o levely dál. A to ty časy, kdy si slzy vpíjím večer do polštáře možná i přebijí. Protože ty slzy mají vždy důvody a spojení k úsměvu.
Přiznávám, že jsem se často chovala jako zvíře. Časté výkyvy způsobily několik roztržek. Hádky s mými blízkými lidmi pro mě není med. Několika násobné roztěkání s člověkem, kterého miluji. To vše mě u srdce rozhodně nehřeje. Tobě musím něco říct, člověku který je pro mě dnem i nocí. Díky tobě jsem pochopila co je to strach a odhodlanost. Je to velký rozdíl jako výdech a nádech. Ty víš, jaký podíl neseš na mém roce. Největší kousek, který vůbec můžeš. Všechny ty momenty si přehrávám jako píseň, kterou teď poslouchám. Všechny ty momenty si zapamatuji- ikdyž ty některé mi do hlavy křičí a varují mě před tím ,,Musíme jít". Nemůžou, protože jsou to ty okamžiky, které mě naučily nejvíce. Ikdyž to byl zásah do všech lží, přiznání. Ale to víš jen ty a já. A jestli lžu, tak ať se ti to smaže. Vidíš, mluvím pravdu.....
No, nic. Jedeme dál.
Vše mi najednou přijde specifické a k sobě zapadající. Všechny vzestupy i pády najednou beru jakoby mou ,,životní náplň", která mě má spoustu věcí naučit, a vést tam kam patřím. Protože všichni z nás víme, že každý máme v životě své poslání, které musíme najít postupně svými kroky. Můžete se najít v 15, ve 20 a klidně po 40tce i později. Život je v tomto velmi nevyzpytatelný a často nám vmete do osudu překvapivé věci, činy - jak to vlastně pojmout? - Kterým bychom dříve nevěnovaly myšlenku ani na vteřinu. Rozepínáme spoustu nových myšlenek, chováme se jinak, snažíme se utíkat, a přitom víme, že tím dáváme duši najevo jen to, že je to pro nás tak moc silné. Necháváme všechny pocity vzhůru, aniž bychom chtěly. Často se měníme v tvz. ,,pandořinu skřínku", kterou jsem již také párkrát zmiňovala. Necháváme spoustu ran, a mučení v trezoru bolesti. Ztrácíme se a rozeznáváme sebe samotné jen z těžka.
,,Modlíme se" - Modlíme se za sny, aby se staly skutečností. Stále doufáme, že se jednou dostaneme na řadu. Každý pocit radosti nás hřeje u srdce a žene kupředu. A to vše zůstane jako vzpomínka. Škoda, že se do nich občas díváme. Ale někdy nás chrání, no ne? Má to klady, i zápory - jako celkově každá životní ,,zkušenost" v které si uděláme úsudek. Jak já říkám, že v životě bychom si měly jít za tím, za čím nás srdce táhne i přes složitost. Lepší, než se trápit a vybíjet si zlost do stěny, či svých vlastních slz. Dámy, pánové, tohle není loajální. Jak jsem již psala vím, že je někdy lepší ,,držet se nohami na zemi", a radši se trápit, ale city jsou silnější, než veškerý strach.
Buďte rádi za to, že jste zdravý, že jsou vaši nejbližší zdravý - protože to je hodně důležité. Když Vám onemocní člověk, který je pro vás snad kyslík na zemi, tak je to hodně složité. A ačkoli si to z nás nikdo neuvědomuje, tak chci, abyste to teď věděly. Já to poznala tento rok také, a byly to pro mě nejhorší časy za můj život, snad. Važte si všeho co máte, maličkostí, protože ty nás dělají vlastně nejšťastnějšími. Važme si všeho co máme, protože až to ztratíme bude na váhu pozdě. Chovejme se od srdce, a milujme jím také.
Jako menší vsuvku dodám - Jestli jste se sekly nad uvozovkami, které jsem přidala k ,,Modlíme se", a Modlíme se, tak bych chtěla vysvětlit tento význam. Mnoho z nás věřícími není, a tak jistě chápete ty uvozovky. Tak moc si přejeme věci, spínáme si ruce a přejeme si. Přitom věřícími nejsme, ale přesto v něco věříme. Pak bez uvozovek je to všem jasné. Za věci se modlíme, protože jsme věřícími. Například jako já. Nikdy jsem v tu modlidbu nevěřila. Až nedávno. Nedávno kdy jsem s tím začala a viděla jsem světla radosti. To ale až v dalším článku!
Bůh a osud věděl, co mi v roce dát a doufám, že jsem všechny úrovně splnila. Doufám, že i teď ví, co mi předepsat a jaké cesty mi dát před sebe. Doufám, že konečně přijde bonus, na který čekám. Některé situace sebou do Nového roku táhnu, a časem poznam, zda je v 2018 nechám, či nikoli!
Měj se krásně, shoř v pekle, ale i mi zůstaň v srdci. Zamykám tento zámek. Za minutu zamknut. 2018, vítej. Ještě tě nesoudím.
Moji, mějte se jenom krásně! Ať je 2018 lepší, než tento, ten minulý? Ahojte!