středa 21. června 2017

Likvidace citů.




   V tomhle světě je toho tolik, že se motám v mých krocích, slovech a vlastně ano - je to jako v nějakém filmu. Odporuji nad svými nápady co udělat dál, aby místo mraků vysvitlo znovu slunce a vše ním bylo i zalité. Nenávidím se za spousty věcí, za spoustu špatných činů, které jsem kdy udělala, ale momentálně mám sucho v ústech a vina se nedá hodit na nikoho, snad jen na hvězdy, které mi to předpověděli. Jediný důvod na který to mohu hodit jsi TY. Více méně mi plníš i mé všechny tužby. Je to takový lektvar dvou směsí. Nadávky nemají váhu, a dobré časy zase netrvají věčně. Přesně takto chutná ten elixír.
  Když shrnu tvou duši, tak napovrch vypadáš nevinně, nádherná s úsměvem bohyně. Ale uvnitř v tobě dříme krásný ďábel. I tak bych chtěla být tvůj strážce. Nikdy nezapomenu na den, kdy jsem tě potkala, protože tvůj úsměv ve mě zůstane navždy. A ikdyž tu nestojíš, tak v srdci jsi a hlavně ve vzpomínkách, které nevymažu. Ještě dlouhou dobu mi budeš lemovat story. A chci ať to víš, že jsi pro mě hvězda.




Žádné komentáře:

Okomentovat